Už to sice není stejný stát, ale pár věcí po něm zbylo. Vlajka, kus území a prezidentský úřad na Hradě, kde visí prapor s tím staromódním heslem.
Zeman prohrál soud o Peroutku. Hrad se musí za prezidentovo tvrzení omluvit |
Aby pravda přece jen trochu zvítězila, musela Peroutkova vnučka zažalovat potomka tohoto státu čili Českou republiku, protože její prezident Peroutku pomluvil, ale není za to soudně zodpovědný. Odpovědnost místo něj padá na Českou republiku, za kterou se má nyní omlouvat úřad, Kancelář prezidenta republiky. Prezident za nic nemůže, zavinil to stát.
Je to jako když se břichomluvec vymlouvá na své břicho, které proneslo nějaký výrok. Břicho není odpovědné, kručí si jak chce, ale pořád je to státní prezidentské břicho. Hlava tedy trvá na tom, co břicho proneslo, protože břicho je posvátné.
Vydavatel Přítomnosti: Zemanovo odmítání omluvy je znak demence |
Prezidentovo břicho je stát, jehož on je hlavou. Málokdo, nejspíš ani on sám, se vyzná, kdy mluví hlava a kdy útroby. Hlava je propojena s břichem trubicí, která ústí do Ovčáčka. Peroutka do této trubice vložená, vyvolá dávicí efekt. Obsah břicha se čas od času vylije a my abychom si na to vzali pláštěnky. Ohozeni jsme společně, někteří se z toho radují, jak ukazují průzkumy.
Pořád je to však ještě náš stát, ve kterém pravda občas vítězí. Je to přece jen trochu i tím, že ho kdysi lidé jako Peroutka budovali a vybudovali na slušných základech. Navzdory všem břichomluvcům, včetně toho nejvyššího.
Peroutkova slova z roku 1953 stále inspirativní. pic.twitter.com/mvPj3XfFcO
— Pavel Máša (@pavelmasa1) 2. března 2016