Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

PEŇÁS: Zápisky šviháka festivalového II

Kultura

  9:46
Jestli vás to zajímá, tak v Karlových Varech začalo o půlnoci pršet a teď, o půl deváté ráno, ještě neskončilo. Když jsem si byl před chvílí pro lístky v Thermalu (měli všechny), chtěl jsem si koupit noviny, ale na kolonádě jsme nenašel jedinou trafiku.

Karlovarský festival foto: ČTK

V budkách, které dřív jako trafiky sloužily, se prodávají kýče, poukázky na ostříhání nehtů a vyloupnutí kuřích ok a oplatky ve dvaceti druzích balení. Noviny ani jedny, možná snad ruské žurnály. Když jsme se ptal v hotelu slečny na recepci, jestli by nemohli mít jedny k snídani, pokrčila rameny.

Filmový festival v Karlových Varech

Když jsem jí vlídně řekl, že to občas v hotelích mívají, mile mi řekla, že mají hosty především z Ruska a Arábie. Když jsem se zeptal, jestli mají ruské nebo arabské, slečna se usmála a řekla si asi, co je mi do toho. Hotel to přitom není vůbec špatný, mám tu třeba župan. Personál u snídaně není však zvyklý na ranní pozdravy.

Trhne sebou překvapeně, že to někdo dělá. Rusové a Arabové se nezdraví. Stejně by tomu nerozuměli. Ale hotel to fakt není špatný.
Ehm, filmy. Celý den jsem na nich včera seděl, pokud jsem nepsal cosi na tento způsob. Viděl jsem třeba skoro tříhodinovou výpravnou lekci z dějin anatomie a lidské hanebnosti, Černou Venuši (Vénus noire, rež. Abdellatif Kachiche, Francie 2010).

JIŘÍ PEŇÁS

Jiří Peňás

Literární kritik, vedoucí kulturní rubriky Lidových novin. Nyní působí jako zvláštní zpravodaj LN v Karlových Varech.

Velmi precizní, velmi působivý a velmi zdlouhavý film o tragickém, přitom bizarním životě Saartje Baartmanové (zemř. 1815), hotentotské krasavici úctyhodných rozměrů, jejíž anatomické pozůstatky byly v roce 2002 ceremoniálně vráceny do Jihoafrické republiky a tam se slávou pohřbeny. Ten osud patří do dějin zvrhlé a přitom jaksi "dobře to myslící vědy": zkoumal ji a pak pitval sám velký George Cuvier, největší antropolog své doby ; a stejně tak patří do dějin "předvědeckého" rasismu: i ten Cuvier byl přesvědčen, že černoch je něco mezi opicí a člověkem, k čemuž nalezl na těle, především pak pohlaví, nebohé Saartje "přesvědčivé" důkazy.

Filmový maraton je náročný. Návštěvníci festivalu odpočívají v hotelu Thermal.

Film je založen na pečlivé vizuální rekonstrukci evropských krčem, salónů, hanbinců a vědeckých ústavů doby napoleonské - a pak především na mohutné zadnici a nekonečně smutných očích oné Sáry, tvora, poníženého na vystavovaný exponát, kterým byla dlouho i po svém reálném životě.

Ve filmu Michael (rež. Markus Schleinzer, Rakousko 2011) má člověk před sebou velké rakouské trauma posledních let: únosy a sklepní odchov mladých Rakušanů. Počet těch odporných případů přitom nejspíš nebud převyšovat obdobné případy v jiných zemích, na Rakousku přitom stigma země deviantů ulpívá jaksi snadněji: je to země Hitlerova, Freudova a další klišé. Film chladně, citově neúčastně a minimalistických a přesně vážených dávkách naprosto surově ukazuje historii jednoho "sklepního držení". Mladý deviant Michael (výborný Michael Fuith), vzorný zaměstnanec pojišťovny drží v suterénu svého domu chlapce.

Netýrá ho, pečuje o něj, udělá mu pokojíček, občas ho vezme do lesa - a zneužívá ho. Perverzní hovado žije jinak zcela normálním životem, jezdí do práce pěkným autem, nosí kravatu, má pracovní úspěchy. Je to kretén každodennosti a normality, ksicht sice odpudivý, ale přitom obyčejný, debil sice, ale to se ve společnosti ztratí, hlavně, že funguje.

ONDŘEJ ŠTINDL BLOGUJE Z KARLOVÝCH VARŮ

Zprvu nenápadný snímek nabírá na dramatičnosti a hrozivosti, nakonec divák ani nedýchá. Jak se píše, "znepokojivá sonda". Pro mě tady zatím nejtísnivější film. A nejlepší. Mimochodem, režisér byl dlouholetý spolupracovník Michaela Hanekeho (Pianistka, Bílá stuha etc.), takže odtud vítr fouká.

Jindy je to horší. Abych také viděl něco ze soutěže, zašel jsem na dánský film Pokoj 304 (Vaerelse 304, rež. Brigitte Staermoseová), Velký sál už byl plný a já už chtěl odejít, kdyby mi producent Pavel Strnad, jenž je porotcem, nevybojoval místo v takové té čestné řadě, kam si též sedla dánská filmová delagace. Tím jsem se cítil být zavázán a musel jsem tedy film vidět do konce.

Festival v Karlových Varech

Naštěstí jsem část prospal. Šlo tam o nějakou spletitou historii z hotelu, v němž vládnou neurovnané milostné poměry. Problém nastane, když se tam objeví revolver. Ten vystřelí na pokojskou. Proč zrovna na ni, jsem nepochopil, protože jsem předtím usnul. Pak jsme pochopil, že holt to všechno bude jen metafora našich tajemných životů. Pavlu Strnadovi jsme ale poděkoval.

V mém hotelu se za dobu, co jsme toto sepisoval, nestřílelo, pokud jsem něco nepřeslechl. Doufám, že až otevřu dveře od koupelny, nepřekvapí mě tam mokvající krvavá skvrna za topením. Pokojské jsou spíše mateřského vzevření, takže causu DSK z mé strany nelze očekávat. Život je přitom plný překvapení. Uzavírám zápisky a jdu ho nabírat do plic. Pršet přestalo.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...