A popsání toho, co se děje, je chvályhodně otevřené - až na jednu drobnost: ve strategii jsou pojmenovány současné hrozby, ovšem už ne viníci, což se samozřejmě týká ukrajinského konfliktu.
Dočteme se třeba, že „některé státy usilují o revizi stávajícího mezinárodního uspořádání“ a uchylují se k „vysílání neoznačených příslušníků ozbrojených sil“. Jistě, člověk jen trochu znalý si domyslí, že je řeč o Rusku. Ale vzhledem k tomu, že Moskva se ve svých doktrínách nerozpakuje své soky vcelku zřetelně pojmenovat, není třeba si brát servítky. To je však jen detail, důležitější je obsah. A i tady zaslouží aktualizovaná bezpečnostní strategie převážně chválu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Otevřeně varuje před tím, že někteří členové NATO a EU mohou být vbrzku ohroženi vojenským útokem či takzvanou hybridní válkou (opět bez konkretizace, dosaďme si sem tedy například Pobaltí). A že opěrným bodem naší bezpečnosti je kolektivní obrana v rámci NATO, mezi jejíž nástroje musí dál patřit i jaderné odstrašení.
Plusem je třeba označit i vyčíslený závazek na zvýšení vojenských výdajů (1,4 procenta HDP do roku 2020), byť důležitější bude samozřejmě realita. Což se ostatně týká bezpečnostní strategie jako takové. Jedna věc je hrozby popsat, druhá je se jim postavit. Ministr zahraničí Zaorálek, když včera novinářům strategii vysvětloval, například varoval před vyzbrojováním Ukrajiny jako před „hrou s ohněm“. Pak je ale otázka, jaké požáry dokument vlastně popisuje. A jak je hasit.
