PET-ART zapustil kořeny v botanické zahradě

Možná budou jednou prapotomci hodnotit naše kultury podle toho, jak zacházely se svými exkrementy. Architekt odpadu Michael Reynolds, který učí domorodce stavět příbytky ze starých pneumatik, bude třeba pro příští generaci úctyhodnějším stavitelem než Norman Foster.

A kdo ví, zda se v pohledu nazpět nebude české umění počátku 21. století spojovat se jménem Veroniky Richterové a jejích děl z vyřazených plastových lahví.

Další fotky z výstavy PET-ART            Fotogalerii si můžete prohlédnout zde.

Polyetylentereftalát neboli PET

Obaly vyrobené z plastu s libozvučným názvem polyetylentereftalát, zkráceně PET, se staly synonymem pro konzumní a neekonomický životní styl. Těžkým skleněným, avšak recyklovatelným lahvím v síťovkách odzvonilo, zatímco vrstvy plastu se ukládají na skládkách na věčnost. K výjimkám patří opětovné použití PET lahví v krátkém období burčáku, pak jako surovina pro strašáky větrníky na vesnických zahrádkách a nyní také jako materiál pro novou uměleckou kategorii, PET-ART.

Plastoví mazlíčci Její zakladatelka, Veronika Richterová, manželka

PET Tropicana Veronika Richterová:                 PET Tropicana Skleník Fata Morgana, Botanická zahrada Praha, 2. 2. - 2. 5. 2010

čtenářům LN dobře známého grafika Michala Cihláře, se tvorbě objektů z těchto lahví věnuje od roku 2004. Od té doby se svými mazlíčky (anglický význam slova "pet") objela česká centra a galerie po celém světě, od Košic až po Zimbabwe. Tvarování PET lahví horkovzdušnou pistolí do nových podob bylo podobně šťastným nápadem, jako když George Dokoupil poprvé přiložil svíčku k bílému plátnu nebo když Maxim Velčovský odlil z porcelánu svou první vázu holínku.

Ty nevzhledné, různobarevné obaly se ukázaly být až překvapivě nosným materiálem. Jejich základní designové prvky - prolamované dno, tělo a zužující se hrdlo s uzávěrem - se dají kombinovat v nesčíslných variantách, natož pak když přijde na řadu tvarování a práce s nůžkami.

Plast jako přirozená součást přírody

K tomu je ale třeba ještě dvou podstatných vlastností - fantazie a smyslu pro humor. Návštěvníci minulých výstav PET-ART již nebudou překvapeni, ale první seznámení s ním vede k pocitům okouzlení a veselí. PET-ART je svým způsobem pokračovatelem v tradici "domácího umění", jen s tím rozdílem, že Richterová není garážovým kutilem, ale studovanou umělkyní. Její aktuální expozice PET Tropicana se však od předešlých výstav liší tím, jak důmyslně využívá prostředí. Plastové květiny a zvířena jsou rozmístěny po celém prostoru obřího skleníku Fata Morgana vybudovaného v areálu Botanického ústavu v Praze-Tróji.

Polyester a chlorofyl V návaznosti na tendence v současném konceptuálním umění exponáty často splývají se svým okolím či působí dojmem, že sem byly propašovány. Že kvetoucí magnolie nejsou živá rostlina, poznáte až úplně zblízka při pohledu na drátky, jimiž jsou přichyceny. Také hvězdice na dně bazénku či plastové květy zakryté listovím mohou působit jako přirozená součást přírody.

Soutěžení s přírodou

Výstava je připravena důsledně s ohledem na konkrétní prostor. Autorka ráda s přírodou soupeří, zda se jí podaří udělat z tak omezených zdrojů co nejdokonalejší kopie živého. Příkladem budiž lekníny vznášející se ve vodě, polyester a chlorofyl v těsném sousedství. Bělásek zelný vypadá, jako by zde zbyl z nedávné výstavy motýlů, dokud vás nezarazí jeho velikost a tělo vyrobené výjimečně z vysokonapěťového izolátoru. Poličky s kaktusy možná také přesvědčí svými tvary i zapálené pěstitele sukulentů. Pták lemčík hedvábný, známý svým zdobením místa k namlouvání samic předměty z modrého plastu, nakonec možná parafrázuje samotnou tvůrkyni a její získávání materiálu z odpadních kontejnerů.
Skleník Fata Morgana je atraktivním místem sám o sobě, v zimě navíc skýtá příjemné tropické klima, ale výstava PET Tropicana z něj činí zejména pro rodiny s dětmi téměř povinný cíl nedělního výletu.