Situace v Iráku se začíná pomalu zlepšovat, stejně jako napjaté vztahy mezi Evropou a USA
Války obvykle mají své symbolické obrázky. Několik fotografií, které si každý vybaví, když se zmíní ten či onen konflikt, nebo naopak, které připomenou válku, když se na fotografii člověk podívá.
Vztyčení vlajky na Iwo Jimě nebo nad Reichstagem evokují 2. světovou válku. Utíkající popálená dívka po útoku napalmem či poprava vojáka Vietkongu jihovietnamským generálem evokují válku ve Vietnamu. Hi-tech záběr z bombardéru, na kterém je vidět zaměřovací kříž a přesný zásah, či nebe nad Bagdádem ozářené výstřely ze zbraní protivzdušné obrany připomenou první válku v Perském zálivu.
Jaké jsou ikony posledních pěti let v Iráku? Pád sochy Saddáma Husajna? Fotografie z věznice Abu Ghraíb? Odřezávání hlav zajatcům? Snímků, stejně jako videí, je příliš moc, v novinách, časopisech, televizích, na internetu... Každý má fotoaparát, kameru či mobil a nakonec všechny obrazy vypadají stejně a vlastně žádný nevyčnívá. Ale možná díky tomu si každý může nalézt svůj symbolický obrázek pěti let v Iráku. A nakonec, podle toho se i rozdělujeme. Řekni mi tvůj symbol a já ti řeknu, co si o Iráku myslíš.
Větší zapojení Evropy Mediální prostor, samozřejmě včetně toho internetového, je zahlcen statisíci textů, zpráv, názorů... Asi nikdy v historii nebylo vyprodukováno a zveřejněno tolik materiálů o jediné události, jako tomu bylo za posledních pět let o Iráku. A i přesto je pro toto období charakteristické velké množství špatných odhadů.
Dobrým příkladem je včerejší projev prezidenta George W. Bushe, který, i když přiznával jisté problémy, hovořil o vývoji v Iráku a jeho vlivu na demokratizaci oblasti až příliš optimisticky.
Na druhou stranu je nutné připomínat zmínky o dalším Vietnamu či totální prohře. Jak řekl bývalý správce Iráku Paul Bremer reportérovi časopisu Atlantic Monthly Jeffrey Goldbergovi: „A mimochodem, kdo je dnes skutečně expert na Irák?“
Rok 2002 i následující byl ve znamení rozkolu mezi Evropou a USA, právě kvůli Iráku. Padala slova o staré a nové Evropě, nepochopení a zrada byly také součástí slovníku. Gerhard Schröder dokonce díky odporu k invazi vyhrál volby. Mimochodem, vedlejším produktem využití či zneužití tohoto tématu ve volbách je to, že dnes mají v Německu politici strach jít v bezpečnostních otázkách proti průzkumům veřejného mínění, což se dá dokladovat na debatě o Afghánistánu. Zároveň tím ale dosti trpí německá zahraniční politika a vliv Německa.
Před pěti lety by na obnovu vztahů, zvláště v případě Iráku, nikdo větší obnos nevsadil. A přesto, vztahy se lepší, i když zřejmě většina zemí čeká na střídání v Bílém domě. Například minulý týden schválil Evropský parlament doporučení o úloze EU v Iráku, na kterém se významně podílela i česká europoslankyně Jana Hybášková.
Kdo by si před pěti lety pomyslel, že předkladatelka doporučení Anna Maria Gomesová během tiskové konference v souvislosti s textem několikrát řekne: Chceme otočit list. Kdo by si byl pomyslel, že v textu budou věty typu: „...vzhledem k tomu, že EU by jako světový činitel měla přijmout svou odpovědnost za budování demokratického Iráku“, Rada by měla tlačit na komisi, aby zvýšila „podíl finančních prostředků EU přidělovaných na bilaterální technickou pomoc a budování kapacit“ či „aby (Rada) podporovala členské státy EU, které nemají v Bagdádu zastoupení, aby své zastoupení obnovily...“ Více pragmatismu Zkrátka uplynulo pět let a situace je značně odlišná. Saddám Husajn je mrtev, Irák je sice svobodný, ale kvůli chybám v plánování a mezinárodním neshodám prošel obdobím chaosu a rozsáhlého násilí, takže zemřely desetitisíce lidí včetně čtyř tisíc Američanů. Bezpečnostní situace dnes je ale mnohem lepší, než byla před rokem, a bude se zlepšovat, pokud se Američané překotně nestáhnou a pokud se budou Evropané, ale i další, stále více zapojovat.
Nemá smysl nasazovat si růžové brýle, Irák se může rozpadnout, do hry mohou vstoupit hráči zvenčí, může se obnovit sektářské násilí, ale naděje existuje. I proto, že v posledních pěti letech se jak USA, tak Evropa začaly chovat realističtěji a pragmatičtěji, čímž se přiblížily, byť se stále dá nalézt mnoho věcí, které je rozdělují.
A jaký obrázek je symbolem posledních pěti let v Iráku pro autora tohoto textu? Ceremoniál za pět padlých mladých amerických vojáků na základně u Bákuby a víra jejich kamarádů, že nezemřeli zbytečně.
***
Před pěti lety by na obnovu vztahů USA a Evropy nikdo větší obnos nevsadil. A přesto, vztahy se lepší, i když zřejmě většina zemí čeká na střídání v Bílém domě.
O autorovi| František Šulc, e-mail: frantisek.sulc@lidovky.cz redaktor LN
