Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

PETRÁČEK: Halík není z Mimoně ani sám

USA

  13:24
Tomáš Halík si svým postojem „Já nejsem Charlie“ naběhl. Tak lze aspoň soudit z reakcí, které na jeho argumenty přicházejí. Halík ve svém komentáři pro LN samozřejmě nehájí vyvraždění redakce časopisu Charlie Hebdo džihádisty. Svůj odsudek zločinu a solidaritu s obětmi podává jasně, bez vytáček či relativizací.

Francouzská policie před redakcí týdeníku, kde maskovaní útočníci zastřelili jedenáct lidí foto: Reuters

Ale odmítá se ztotožnit s „charliovským“ – nyní v Evropě adorovaným – pojetím svobody slova.

Tvrdí, že svoboda slova má být spjatá s odpovědností a že libertariánské karikatury Proroka působí na hodně lidí (řadových neradikálních muslimů, ale nejen jich) urážlivě. Je to špatně?

ČTĚTE TAKÉ:

O Halíkově argumentu si může každý myslet, co chce. Může ho kritizovat jako podrážení absolutní svobody slova. Může ho zcela odmítat jako kapitulaci před silou radikálního islámu. Může se nad ním třeba jen zamyslet... Ale nemůže tvrdit, že je to argument zcela mimoňský, prostě spadlý z Marsu.

Kde už jsme argument proti bezbřehému šíření karikatur Proroka a pro svobodu slova provázenou odpovědností slyšeli? Bylo to před devíti lety – z úst mluvčího amerického ministerstva zahraničí. A také od britského ministra zahraničí Jacka Strawa, jenž ty obrázky označil za neuctivé a zbytečné. Bylo to v době, kdy vrcholila „kauza“ (rozuměj: protesty a násilnosti pořádané po světě radikálními muslimy) karikatur Proroka otištěných v dánském listu Jyllands-Posten.

Takto vypadá nová titulní stránka francouzského týdeníku Charlie Hebdo.
Titulní stránka týdeníku Charlie Hebdo z dubna 2011. „Sarko akbar,“ říká...
„Šaría v Libyi,“ říká titulek týdeníku Charlie Hebdo v říjnu 2011. „Je tady...
Kdyby se Mohamed dnes vrátil... Mohamed: "Jsem prorok, pitomče!". Terorista mu...

Tehdy se svobodný svět rozdělil na dva velké tábory. Jeden, řekněme kontinentální Evropa (včetně konzervativního Švýcarska!), podporoval svobodu slova za každou cenu, odmítal argument, že ty obrázky skutečně mohou někoho urážet, a stál za jejich přetiskováním v jiných novinách.

Druhý tábor, řekněme tábor zdrženlivosti, reprezentovala poněkud nezvyklá koalice. Patřily do ní Británie, USA, Vatikán a de facto Izrael či Indie. To nejsou ani státy, jež by ustupovaly síle islámu, ani státy, jež by úředně omezovaly svobodu slova. Jsou to ale státy nepodléhající fascinaci normami psaného práva, které prý vyřeší vše.

PSALI JSME:

Evropský kontinentální postoj zhruba říká, že co je v normě psáno, je i dáno a je třeba to vrchovatě naplnit. Jinými slovy: hájíme-li svobodu slova, naplňme ji bezezbytku tím, že budeme otiskovat karikatury čehokoliv.

V článku na Neviditelném psu se píše: „Přáním idealisty by bylo, aby většina mediálních domů nejen vyjádřila sounáležitost s redakcí Charlie Hebdo, ale současně, v jeden okamžik, zveřejnila množství nejrůznějších karikatur Mohameda a poukázala tak na skutečnost, že terčem jsme všichni, ne jen ti, co to před pár dny odnesli. V jednotě je síla.“

Právě proti takto stádnímu pojetí svobody slova se ozývá nejen páter Halík, ale i neokrajové hlasy z anglosaských zemí či Izraele. Není na tom nic špatného. Je to jen zdůraznění pocitu, že ne každá svoboda se musí využívat do mrtě – ať už to někoho uráží, nebo ne.

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...