Podobné, a přece tolik jiné

Zapsaly se jako výrazné moderátorské typy, z novinařiny pak vykročily do byznysu nebo politiky, a také byly v klíčových rolích u přelomových okamžiků veřejnoprávních médií.

Ostrá Barbora...

Jak Tachecí, tak Bobošíková absolvovaly v osmdesátých letech Vysokou školu ekonomickou, jejich cesty k novinařině ale nebyly stejně rychlé. Zatímco Bobošíková, na vysoké škole svazácká funkcionářka, vstoupila do médií až v prosinci 1989, o půl roku starší Tachecí začínala v Československém rozhlase tři roky před převratem. Až v půli devadesátých let se Tachecí s Bobošíkovou scházejí v pořadu, kde si vyslouží ostruhy.

 Ostřejší přitom dle mínění mnohých patří Barboře. Z dua moderátorek večerní publicistické Jednadvacítky je to právě Tachecí, kdo si diváky i kritiky získá houževnatějším vkladem do přípravy i projevu. Později Josef Chuchma v MF Dnes napíše, že Bobošíková hrála druhé housle: „Postrádala tah, který měla její kolegyně Tac h e -cí, jež se dovedla do politiků daleko lépe ,zakousnout‘, kdežto Bobošíková se o ně jen tak otírala.“ Nedlouho poté lichotí Tachecí i hudební publicista a odborník na rozhlas Josef Vlček: „Váš image býval dejme tomu ,hezčí Bobošíková‘“ „Našlo by se víc rozdílů, ale nechci vám kazit otázku,“ odvětila tenkrát Tachecí.

 „Podnětné moderování“ Jednadvacítky jí vyneslo novinářskou Křepelku, další ocenění, na něž kandidovala, nemohla dostat vzhledem ke svému působení v Investiční a Poštovní bance. Do IPB přestoupila jako mluvčí, vysílená náročnou etapou v České televizi, v září 1997. Ještě v květnu se stihla vrýt do obecného povědomí, když za vládní krize tehdejšímu premiérovi Václavu Klausovi na jeho ublížený výpad odvětila, že jako novinářka může mimo studio názor mít, před kamerou jej ale opouští a vystupuje nestranně.

... chorobně ambiciózní Jana

Uplynou dva roky a Jana Bobošíková se nechává na půl roku zaměstnat jako ekonomická poradkyně právě u Václava Klause, tehdy předsedy Poslanecké sněmovny. Zakrátko začíná šéfovat svým bývalým kolegům v ČT, odkud předtím s kritikou na rtech dvakrát odcházela. Na Vánoce 2000 se Bobošíková, neúspěšná uchazečka o místo generální ředitelky Českého rozhlasu a pak i neúspěšná kandidátka ODS do rady pro vysílání, nechává „zimním králem“ Jiřím Hodačem jmenovat ředitelkou zpravodajství. Vést malý tým bez přístupu k výrobním kapacitám zvládne čtvrt roku.

Stejně krátce trvá o sedm let později angažmá Tachecí v čele Radiožurnálu. Obě mají povahy ideální pro to, být předními moderátorkami prestižní publicistické relace. Jsou výrazné, obratně výřečné, ctižádostivé, místo kamarádství vždy od kolegů žádaly spíš tvrdou práci.

Navyklé na solitérní roli byly ale pak poněkud hluché k nutnosti dělat diplomatičtější kroky v řídicích funkcích, najmě v médiích veřejné služby, a navíc ještě v citlivých situacích, v nichž se obě staly hlavami týmu -Tachecí v předvečer historické změny Radiožurnálu, Bobošíková ve vypjatých chvílích boje vzbouřených redaktorů České televize „o svobodu slova“. Místo vysvětlování nehotové změny Radiožurnálu Tachecí v minulých týdnech volila útoky. Ani Bobošíková se o dialog nesnažila: uvedla se rozdáním výpovědí, a v průběhu krize se nerozpakovala přilít oleje do ohně třeba slovy o možné privatizaci ČT 2.

 „V životě jsem poznala tak málo pilných, houževnatých i cílevědomých lidí, jako je Jana,“ popsala Tachecí MF Dnes svou bývalou kolegyni v době televizní krize.
„Mám ale pocit, že ne zcela pochopila, že spolupráci nelze vynutit silou. Mocenské ambice, které u ní vidím dnes, jsem jako kolegyně neviděla.“ Pro současné kritiky nebude těžké Tachecí za její tehdejší slova prvoplánově vzít, ale všimněme si rozdílu. Prostředky se zdají stejné, avšak přístup Tachecí i Bobošíkové se liší v podstatném -v tom, o co jim jde.

 Bobošíkovou její tehdejší kolega z ČT Zdeněk Šámal označil za „chorobně ambiciózní“.
Je pragmatická a neváhá ani zadat si s politikou, když jde o její prospěch. Tachecí se vždy prala (byť ne vždy v rukavičkách) za smysl a výsledky práce.

Obě dámy se třeba angažovaly v komerčních médiích - zkušenosti z řízení programu Frekvence 1 Tachecí využila pro veřejnou službu v Radiožurnálu.

Pro Bobošíkovou bylo moderování Sedmičky odrazovým můstkem do Evropského parlamentu. Pokud se někdy Tachecí projevila jako sobecká či arogantní, býval to důsledek její až chorobné pracovitosti, perfekcionismu, možná i toho, že práci nedělila mezi ostatní členy týmu. Když spílala redaktoru ČT ve známém vystoupení v Dobrém ránu, byla to reakce přepracované manažerky, která sice kritizuje oprávněně, ale nedostatkem nadhledu sama ztrácí body.

 Není lehké určit, nakolik se v tom už tehdy projevovala nemoc, z níž se nyní Barbora Tachecí léčí. Z klíčového angažmá své kariéry ale přes všechny emoce vychází sympatičtěji. V nejnovějším převleku Jany Bobošíkové - rudém a s třešničkami na uších coby prezidentské kandidátky KSČM -bylo jako víckrát předtím těžké spatřit snahu o dobrou věc. Spíš o vlastní užitek.