Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Zákrok ho připravil o část dlaní. Josef Kočí pomáhá ostatním

Lidé

  7:00
PRAHA - Josef Kočí, voják z povolání, přišel při banálním zákroku v padesáti letech o prsty a část dlaní. Nevzdal se. A co víc. I přes svůj zdravotní handicap v ústecké nemocnici pomáhá lidem, kteří jsou na tom podle lékařů mnohem lépe než on.

Josef Kočí foto: Lidové noviny

Bývalému pedagogovi a vojákovi z povolání, který u armády sloužil 26 let, se změnil život v roce 2006. Josef Kočí podstoupil banální zákrok, při němž se však rozjely skryté komplikace.

POHNUTÉ OSUDY: Novomanželka Hanušová ztratila nad skútrem kontrolu. Zahynula v Yellowstonu

„Je to asi na takové bázi, jako když se člověk řízne a přijde o celou ruku,“ popisuje dnes devětapadesátiletý muž. Počátek zdravotních problémů pojmenovat nechce. Svěří se ale, že mu praskla v těle cévka a nastalo vnitřní krvácení.

„Dlouho to krvácelo nepozorovaně. Neměl jsem žádné signály, že je něco špatně,“ rozhodí rukama. Pan Josef pak upadl na tři měsíce do kómatu. Selhaly mu plíce, ledviny, játra.

Probuzení do reality

Když se probudil, měl amputované obě nohy a lékaři mu oznámili, že přijde i o ruce. Nakonec přišel „jen“ o prsty a část dlaní. „Když jsem se probral, měl jsem hlavně jen jeden pocit, a to že jsem opilý. Způsobovaly to léky, které mi lékaři předepsali,“ vzpomíná pan Kočí. Momenty v nemocnici, kdy se dozvídal celou pravdu, ale prý nebyly ty nejhorší.

„Člověk žije ve zvláštním prostředí. Naperou vás antidepresivy. Nejhorší jsou první tři měsíce doma. Tam už je člověk sám se svým problémem a musí se poprat s každodenními věcmi,“ zvážní. Po roce už ale přemýšlel o tom, jak by se mohl vrátit do práce. Jak sám říká, projevil se v něm zase voják.

POHNUTÉ OSUDY: Ochrnutý Heřman Volf rozdává naději. Dojel na kole až k papeži

„V armádě jsem vypracovával krizové plány. Takže i pak jsem si jeden takový udělal. A když mi sestřička řekla, že mám cvičit, tak jsem cvičil, bral jsem to jako rozkaz,“ vypráví zase s úsměvem. Naučil se tak rychle chodit s protézami a byl zcela soběstačný. A přes kurz sociální rehabilitace se dostal zpět do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kde předtím několik měsíců bojoval o život.

„Pan Kočí byl ve velmi vážném stavu. Přestože zůstal trvale invalidní, začal u nás pracovat na rehabilitačním oddělení. Pomáhá pacientům, kteří jsou na tom ve většině případů lépe než on. Díky tomu, že má osobní zkušenost, pomáhá lidem, jak se orientovat v sociálních příspěvcích nebo také ve zdravotnických pomůckách,“ popisuje hlavní sestra Markéta Svobodová.

Musíte mít plán B

Ročně v nemocnici Josef Kočí spolupracuje s tisícovkou pacientů. Drtivá většina z nich se ale po úrazu nebo nemoci nevrátí k původnímu životu. „Zpátky do plné kondice se dostane jen několik málo procent z nich... Ale pro každého není priorita vrátit se do práce,“ říká.

Nejhorší je, když člověk propadne pasivitě a rodina ho zavře doma u televize. „Je potřeba, aby se do sociální rehabilitace zapojila rodina i ten člověk. Všichni v tom mají svůj smysl. Čím větší tým, tím lépe,“ popisuje. Nejdůležitější ale prý je vypracovat si onen krizový plán.

„Ten pomohl mně a pomáhá i dalším. Je nutné mít plán B, když nevyjde plán A. Ptám se třeba pacientů, jak se dostanou do ambulance, když jim nepojede auto.“ Kočí ale pomáhá také v těch nejkrizovějších chvílích. Jedná s pacienty, kterým zachrání život pouze rychlá amputace končetiny, ale oni se jí brání.

POHNUTÉ OSUDY: Natálce už chybí zdravá kůže. I šest let po útoku musí na sál

„Jsem schopný změnit jejich rozhodnutí do dvaceti minut. Říkám jim: Lepší dobrá protéza než špatná noha.“ Když nepomůže ani to, začne jim vyprávět svůj příběh.

Pacientovi nejdřív položí otázku: „Chtěl byste chodit jako já?“ Pacient se pak prý na něho kriticky podívá se slovy: „Vidím, že chodíte o berli. To by mi bohatě stačilo.“ A v tu chvíli Kočí ukáže, že má na obou nohách protézy.

„Vzápětí pacienti volají lékaře a souhlasí s amputací. Jinak to ale nechci dělat. Nechci být ničí vzor,“ dodává. Říct nehodlá pacientům ani to, že letos v květnu získal Cenu Olgy Havlové

Cena Olgy Havlové

Toto ocenění je určené lidem se zdravotním postižením, kteří přes svůj handicap pomáhají druhým lidem. Poprvé byla udělena v roce 1995. O vítězi rozhoduje porota pověřená správní radou Výboru dobré vůle. Oceněný získá též plastiku Povzbuzení od Olbrama Zoubka.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...