„Naším terminálem prošla pomoc z více než 30 zemí světa,“ říká zástupce šéfa terminálu Zaal Mikava. „V bednách jsou především přikrývky, léky a stany.“ Vysokozdvižný vozík právě nakládá na malý nákladní vůz hnědé papírové bedny. Mikava na ně ukáže a dodá: „Ty jsou z USA, dovezli je dnes v noci.“
Právě humanitární pomoc z USA byla zřejmě jediná, která vyvolala kontroverze – na jedné straně očekávání a na straně druhé pochybnosti. Gruzínci americké rozhodnutí o vysílání pomoci vojenskými transportními letouny C-17 a zároveň o lodním transportu pochopili jako signál ochoty Washingtonu začít se více angažovat v podpoře Gruzie ve sporu s Ruskem. A to nejenom diplomaticky jako doposud, ale i prakticky.
Rusové naopak přišli s obavami, že USA neposílají do Gruzie pouze humanitární pomoc. Jinými slovy naznačili, že americké dodávky jsou pouze zástěrkou pro dodávky jiného, zřejmě vojenského, materiálu. Prezident USA George W. Bush ale očekávání Gruzínců poněkud zchladil, když odmítl, že by USA chtěly ve sporu jakkoli vojensky intervenovat.
Nicméně i přesto jde o důležitý signál. Zároveň ale není jasné, jestli se americká pomoc dopravovaná po moři dostane do Gruzie, protože v gruzínském přístavu Poti se včera objevili ruští vojáci.
Jednou ze zemí, která přispěla humanitární pomocí, je i Česko. Včera ji do arménského Jerevanu přivezl airbus české armády. Šlo o dodávku krve, krevní plazmy a obvazů. Dodávka byla poté po zemi přepravena do Gruzie a věnována jedné transfuzní stanici. Je otázka, do jaké míry bylo rozhodnutí ministerstva zahraničí o darování krve, plazmy a obvazů konzultováno se skupinou agentur OSN, nevládních organizací a zástupců gruzínských ministerstev. Ne že by se krev nedala využít, ale nyní je potřeba něco jiného.
„Uprchlíkům se nedostává především jídla a přikrývek. A navíc jsou problémy s distribucí tohoto materiálu,“ říká pracovník ministerstva pro uprchlíky Givi Cotniašvili. Jeho slova potvrzují i další lidé z terénu, například z úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
Jídlo samozřejmě nemá smysl vozit, ale přikrývky, stany či léky byly během tohoto týdne žádanějším zbožím. „Zatím poskytujeme pomoc z našich skladů, ale ta pomalu dochází,“ tvrdí Christoph Bierwirth z UNHCR. „Jsme optimističtí v tom, že boje brzy přestanou. Problém je v tuto chvíli s Jižní Osetií, kam nemáme žádný přístup.“
Přímo na místě se účastní aktivit koordinační skupiny i český Člověk v tísni. „Provádíme odhad situace a potřeb lidí, kteří uprchli z konfliktních zón,“ říká vedoucí mise Karolína Pličková. „Určujeme, co je potřeba, a to je pak dovezeno a koordinujeme nabídky jednotlivých států, aby nevznikal chaos. A pak je hodně důležitá distribuce pomoci. Problémem ovšem může být zajištění bezpečnosti.“
Právě humanitární pomoc z USA byla zřejmě jediná, která vyvolala kontroverze – na jedné straně očekávání a na straně druhé pochybnosti. Gruzínci americké rozhodnutí o vysílání pomoci vojenskými transportními letouny C-17 a zároveň o lodním transportu pochopili jako signál ochoty Washingtonu začít se více angažovat v podpoře Gruzie ve sporu s Ruskem. A to nejenom diplomaticky jako doposud, ale i prakticky.
Rusové naopak přišli s obavami, že USA neposílají do Gruzie pouze humanitární pomoc. Jinými slovy naznačili, že americké dodávky jsou pouze zástěrkou pro dodávky jiného, zřejmě vojenského, materiálu. Prezident USA George W. Bush ale očekávání Gruzínců poněkud zchladil, když odmítl, že by USA chtěly ve sporu jakkoli vojensky intervenovat.
Nicméně i přesto jde o důležitý signál. Zároveň ale není jasné, jestli se americká pomoc dopravovaná po moři dostane do Gruzie, protože v gruzínském přístavu Poti se včera objevili ruští vojáci.
Jednou ze zemí, která přispěla humanitární pomocí, je i Česko. Včera ji do arménského Jerevanu přivezl airbus české armády. Šlo o dodávku krve, krevní plazmy a obvazů. Dodávka byla poté po zemi přepravena do Gruzie a věnována jedné transfuzní stanici. Je otázka, do jaké míry bylo rozhodnutí ministerstva zahraničí o darování krve, plazmy a obvazů konzultováno se skupinou agentur OSN, nevládních organizací a zástupců gruzínských ministerstev. Ne že by se krev nedala využít, ale nyní je potřeba něco jiného.
„Uprchlíkům se nedostává především jídla a přikrývek. A navíc jsou problémy s distribucí tohoto materiálu,“ říká pracovník ministerstva pro uprchlíky Givi Cotniašvili. Jeho slova potvrzují i další lidé z terénu, například z úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
Jídlo samozřejmě nemá smysl vozit, ale přikrývky, stany či léky byly během tohoto týdne žádanějším zbožím. „Zatím poskytujeme pomoc z našich skladů, ale ta pomalu dochází,“ tvrdí Christoph Bierwirth z UNHCR. „Jsme optimističtí v tom, že boje brzy přestanou. Problém je v tuto chvíli s Jižní Osetií, kam nemáme žádný přístup.“
Přímo na místě se účastní aktivit koordinační skupiny i český Člověk v tísni. „Provádíme odhad situace a potřeb lidí, kteří uprchli z konfliktních zón,“ říká vedoucí mise Karolína Pličková. „Určujeme, co je potřeba, a to je pak dovezeno a koordinujeme nabídky jednotlivých států, aby nevznikal chaos. A pak je hodně důležitá distribuce pomoci. Problémem ovšem může být zajištění bezpečnosti.“
