Za necelé čtyři roky existence se rodině Matuškových povedl výjimečný počin. Malý pivovar, který vybudovali, získal rychle renomé, obdržel řadu prestižních ocenění a dodává pivo například ministerstvu zahraničí, britskému velvyslanectví či michelinské restauraci La Degustation Boheme Bourgeoise. Vydali jsme se proto do Broum, obce ztracené v křivoklátských lesích, abychom zjistili, jak se buduje jeden z nejlepších minipivovarů, kde se pivo vaří tradičním řemeslným způsobem.
Pivovar v chalupě
Zakladatelem pivovaru je otec rodiny Martin Matuška, jenž se v pivovarnictví pohybuje přes třicet let. Renomé si získal coby sládek Klášterního pivovaru Strahov – získal tam ocenění „sládek roku“ a jeho piva obdržela řadu prestižních cen. „Jezdil jsem učit pivovarskou technologii do zahraničí – do Japonska, Jižní Koreje či Tuniska. Dlouhodobě jsem si ale chtěl uskutečnit sen, a sice postavit si vlastní minipivovar. Dlouho jsem o tom ale hlavně mluvil,“ vypráví agilní padesátník Martin Matuška. K tomu, že se do projektu pustil, mu pomohlo vědomí, že mladší syn Adam chce v pivovarnickém řemesle pokračovat, a v neposlední řadě morální a finanční podpora široké rodiny.
Pivovar měl prvních osm odběratelů jistých dříve, než nějaké pivo vůbec uvařil
Na Velikonoční pondělí roku 2009 byla uvařena první várka speciálního tmavého piva pro hotel Augustine na Malé Straně. „Když ještě pivovar vůbec nestál, už jsme měli smlouvu a tmavá čtrnáctka musela být v květnu k dispozici v hotelové restauraci. To byl hnací moment,“ vypráví o prvním odběrateli Martin Matuška. Díky jeho renomé měl pivovar prvních osm odběratelů jistých dříve, než nějaké pivo vůbec uvařil.
Pivovar Matuška je na první pohled jen nenápadným domkem v zapadlé vsi. „Původně to byla naše rekreační chalupa, kterou bylo třeba přetvořit na pivovar,“ říká Martin Matuška. Uvnitř domu se skrývá moderní pivovarský provoz, kde všechny výrobky vznikají na ploše pár desítek metrů čtverečních. Varna, spilka i ležácké tanky zabírají jen dvě nevelké místnosti. „Poslední dobou nám pivo neustále chybí – je o něj zájem v Japonsku, Anglii či Itálii. Máme plány přistavět další křídlo a zvětšit se,“ dodává otec pivovaru.
Bez restaurace
V době, kdy Matuška startoval, vznikala řada malých pivovarů, vařících dobré a různorodé pivo, kterým se přesto tolik prosadit nepodařilo. „Vím, že existuje řada pivovarů, které jednou uvaří skvělé pivo, jenže podruhé je úplně špatné. Tudy asi cesta nevede. Je třeba kvalitu udržet permanentně,“ míní Martin Matuška.
„Kolegové mi říkali, že bez hospody je to bláznovství a že to nebude fungovat.“
A možná ještě jeden faktor: „Byli jsme ale také jedni z prvních, kteří vařili pivo, a přitom neměli vlastní restauraci. Kolegové mi říkali, že bez hospody je to bláznovství a že to nebude fungovat. My nyní opravdu vyděláváme jen na výrobě piva, přesto se nám daří a jsme spokojení.“
Restaurace by znamenala další starosti, například s personálem, Matuškovi tento nápad přesto nezavrhují. „Bylo by skvělé mít vlastní pivovarskou hospodu, kde bychom nabízeli všechny druhy našeho piva v top kvalitě, v příslušných sklenicích a podobně. Teď ale rozhodně ne, nemáme na to odpovídající prostory,“ vysvětluje Adam Matuška. Přitom v nejmenším nepochybuje o klientele. „Věřím, že by se sem lidé sjížděli. Oni se totiž sjíždějí už teď. Když je v létě otevřená hospůdka na místním hřišti, je jedním z našich největších odběratelů a denně vytočí více než náš největší stálý odběratel v Praze. Lidé sem jezdí na kolech, jsme také blízko hradu Křivoklát a ani z Prahy to zas tak daleko není,“ říká mladý sládek.
Rodinný podnik
S připomenutím, že jedním z impulsů Martina Matušky k založení pivovaru bylo profesní rozhodnutí jeho mladšího syna, obraťme pozornost k Adamu Matuškovi. Vystudoval středoškolský obor technologie piva a absolvoval několik praxí v Čechách i v zahraničí. Sládkem v rodinném pivovaru se stal ihned po maturitě v roce 2009. Dnes pivovar fakticky vede. „Když vidím, že to Adamovi jde, tak se do toho snažím zasahovat co nejméně,“ říká Matuška senior. „Poslední dobou to spíše vypadá tak, že přijdu do práce a ptám se, co je potřeba udělat – já jeho! Jsem za to rád, mně se ulehčí. Spíš bych tedy řekl, že to tady vede Adam.“ Ten ovšem promptně dodává, že jde přeci jen o společnou práci. „Hodně inovujeme a nové receptury vytváříme společně, ale základní receptury jsou od táty,“ dodává jeho syn.
Starší syn Jakub Matuška je světu znám spíše pod přezdívkou Masker. Absolvent AVU začínal jako streetartový umělec, sprejer a „graffiťák“. V posledních letech se etabloval i jako malíř (byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého). Navrhl logo pivovaru a též vymýšlí výtvarná řešení etiket, tácků, sklenic a dalších propagačních předmětů.
Díky Maskerovi má pivovar Matuška originální tvář. „Určitě nám to hodně pomohlo. Občas sice slyším kritiku, že je naše grafika moc komplikovaná, ale my se tím odlišujeme od ostatních. Jdeme spíše západní cestou – ve Spojených státech mají etikety často hlubší nápad. Za naším logem si jednoznačně stojím. Jsem fakt spokojený s tím, že jsme takový rodinný podnik – každý dělá něco,“ vysvětluje Adam Matuška.
Češi konzervativní nejsou
Pivovar pomalu roste. Výstav v loňském roce dosáhl 1300 hektolitrů a počet odběratelů narostl z původních osmi na padesátku. „Na nikoho necílíme, zákazníci si nás spíše sami vyhledávají. Většinou je to tak, že naše pivo někdo ochutná, zvěst o něm šíří dál, a tím stoupá jeho obliba. Máme své cíle, své horizonty a chceme jít dál. Čím dál více si cením lidí, kteří si něco vezmou, dokážou z toho něco vytvořit, dokážou to prodat a uživit se. Nakonec z takovýchto malých pivovarů na Západě vznikly i velké pivovary, jen je vždy třeba držet kvalitu,“ říká Martin Matuška.
Pivovar je známý i pro širokou škálu pivních odrůd, které produkuje: pšeničné, american pale ale, india pale ale, weizenbock či biere de gard. „Vaříme některé klasické české druhy, někdy se inspirujeme v zahraničí, ale hlavně hodně inovujeme a kombinujeme. Vznikají tak úplně nové druhy piva,” popisuje Martin Matuška.
Řada jeho přátel však byla velmi skeptická a tvrdila, že Češi jsou konzervativní a různé pivní speciály pít nebudou. „Naše nejprodávanější pivo je IPA Raptor, vaříme ho téměř každý týden, a i tak nám pořád chybí. V létě se zase prodává úplně fantasticky pšeničné pivo,” říká Adam Matuška.
Jeho otec vysvětluje, kde vznikl mýtus o konzervativních českých pivařích: „Za minulého režimu byl trh omezen na světlou desítku a dvanáctku, tu a tam někdo vařil tmavé sladké pivo. Přitom historicky – před nástupem komunistů – se tady vyrábělo mnoho druhů piva. Na světě jich existuje přes sto a tady se vyráběly dva druhy... Nejde tedy jen o to, vymýšlet úplné novinky, ale také se někdy vracet k tomu, co se v Čechách před lety vařívalo. Není pravda, že by byli Češi konzervativní. Piva typu ale jsou dnes velmi žádaná, i belgické speciality jdou velmi dobře na odbyt.”
Matuškovic piva nekoupíte půllitr za „dvě pětky”. Třetinka přijde klidně na padesát korun. Pro zákazníky to ale potíž nebyla. „Naopak jsme pivo museli několikrát zdražit. Poskytujeme úplně jiný produkt, pivo vyrábíme řemeslnou cestou v malém množství. Naše pivo Hellcat je sice jedno z nejdražších, ale má velkou alkoholovou sílu, chuťovou pestrost, při jeho výrobě používáme anglické a americké chmely. To pivo má zkrátka větší užitnou hodnotu,” vysvětluje Martin Matuška a dodává: „Když se někdo chce fakt jen opít, tak mu tři Hellcaty klidně nahradí deset dvanáctek a ještě ušetří.”
Je těžké zjistit, jaký druh piva mají Matuškovi nejraději. „To je jako s těmi dětmi. Všechno děláme s láskou a těžko říct, které je nejlepší. Záleží na situaci, náladě, jídle, denní době či společnosti,” říká Martin Matuška. „Hodně také záleží na ročním období. Asi nebudete pít černou sedmnáctku v létě a devítistupňový Fastball v zimě,” přizvukuje mu Adam.
Knížecí podpora
Po nečekaném úspěchu Karla Schwarzenberga v prvním kole prezidentské volby se ve volebním štábu v pražském divadle Archa točilo právě pivo Matuška. K ministru zahraničí se přitom pivo z Broum dostalo zcela náhodou. „David Černý jednou na kole zabloudil do baru Chýše v Čimicích, kde ochutnal naše pšeničné. Hned pak volal tátovi, že ho musí prodávat v MeetFactory, což je dnes náš pravidelný odběratel. Přes MeetFactory se pak naše pivo dostalo ke Karlu Schwarzenbergovi. Kupuje si jej na ministerstvo i pro vlastní rodinu,” říká Adam Matuška.
Jeho otec dodává, že Schwarzenberg získal k pivovaru velmi kladný vztah. „Několikrát se tu zastavil pro pivo on osobně, jezdí sem pro něj i jeho zaměstnanci. Setkání s ním bylo velmi příjemné, je to milý člověk a navíc mám dojem, že pivu rozumí. O jednotlivých druzích věděl opravdu hodně,” vzpomíná Martin Matuška. Když se naše setkání uskutečnilo, netajil se svými preferencemi pro druhé kolo prezidentské volby. „Myslím si, že republika potřebuje dobrého hospodáře. Rod Schwarzenbergů prokázal, že umí vybudovat a spravovat majetky. Pomohli zastavit roku 1599 v bitvě u Rábu turecká vojska, jsou bojovní, rytířského ražení a drží slovo. Proto bych dal hlas Karlu Schwarzenbergovi.”
V navazující korespondenci glosoval výsledky voleb Adam Matuška prastarým heslem všech pivovarů: „Teď už doopravdy nezbývá nic jiného než si popřát DEJ BŮH ŠTĚSTÍ”.
