Ve všeobecném chaosu po rozpadu Sovětského svazu zastavilo v zimě 1992 novodobé Rusko dodávky plynu pro Polsko. Ve stavu ohrožení se snažila polovina vlády v čele s Janem Olszewským dovolat do Moskvy, ale rozhovory s tehdejším ruským premiérem Jegorem Gajdarem nevedly k úspěchu. V tu chvíli, jak vzpomíná někdejší polský předseda vlády, jim osud nebo snad sami Rusové seslali neznámého obchodníka, kterému se nakonec podařilo s Gazpromem dohodnout. A tím byla krize vyřešena.
Oním prostředníkem nebyl nikdo jiný než Aleksander Gudzowaty, jenž 14. února zemřel po dlouhé nemoci ve věku 75 let v jedné varšavské nemocnici. A právě někdejší nepostradatelná zprostředkovatelská role položila základy jeho miliardovému jmění.
Nenahraditelný člověk
Když jsem se Gudzowatého před pár lety zeptal, jak se mu podařilo stát se nenahraditelným jak pro ruskou, tak pro polskou stranu, jen se usmíval. A vzápětí mě začal zpovídat, proč mě to tolik zajímá, a odkud znám Rusko.
Gudzowaty byl v roce 1995 nejštědřejším sponzorem předvolební prezidentské kampaně Lecha Walęsy
Poté, co jsme si nějakou dobu povídali o ruské mentalitě a elitě, jen tak na okraj – jako jakýsi bonus – poznamenal, že Rusko musí člověk nejen znát, ale i cítit, a toto poznání má cenu spousty peněz. Zejména zakládá-li se na potřebných známostech, chtělo by se dodat. Stejně jako bylo k dosažení úspěchu naprosto nezbytné, aby Gudzowaty dokonale znal i mechanismy polského hospodářství, a především, v čem a jak je spojené s politikou.
Na základě toho se mu poté – přestože byla všem známá jeho levicová orientace – podařilo přečkat všechny politické bouře. V neposlední řadě také díky tomu, že byl v roce 1995 nejštědřejším sponzorem předvolební prezidentské kampaně Lecha Walęsy nebo že na vrcholu kariéry seděl v prezidentském křesle v osobě Aleksandra Kwaśniewského „jeho člověk“. Práci však dával i někdejším ministrům.
Bartimpex a Gazprom
Příběh Aleksandra Gudzowatého je typickým příkladem středoevropské podnikatelské kariéry po roce 1989. Do užšího kontaktu s ruským světem se dostal již v mládí – na konci sedmdesátých let, kdy působil jako zástupce hlavních polských podniků lehkého průmyslu. Po návratu do rodné Lodže se stal generálním ředitelem podniku Kolmex, který se věnoval výrobě podvozků pro osobní i nákladní vagóny. Na tomto postu vydržel až do roku 1992, kdy následovala další změna a jeho kariéra začala strmě stoupat.
Gudzowaty dokázal nabídnout řešení platebních problémů polského státního energetického koncernu PGNiG
Zlatý věk pro Gudzowatého začal, když dokázal nabídnout řešení platebních problémů polského státního energetického koncernu PGNiG. Jeho nově založená firma Bartimpex totiž vstoupila do hry jako zprostředkovatel mezi ruskou a polskou stranou a za plyn platila formou barteru potravinami a průmyslovými výrobky. K tomu bylo ovšem třeba mít kromě nápadu i důvěru ruských „plynových baronů“. A Gudzowaty, který se netajil sympatiemi k Moskvě, ji u Gazpromu měl. Navíc byl v Moskvě vypracován nový systém optimalizace příjmů.
Jak řekl při vzpomínce na tyto časy jeho moskevský kontakt a osobní přítel Rem Vjachirev, který se v hierarchii plynařského gigantu posunoval čím dál výš, pro Gazprom byla v té době Evropa jedinou záchranou, protože nikdo jiný příliš neplatil. „Jenže,“ dodal Vjachirev, který převzal štafetu po Viktoru Černomyrdinovi a v devadesátých letech Gazprom řídil, „Evropané uměli lépe jednat a oblbovali nás, dokud jsme nesnížili cenu.“
Pokles vlivu
Právě to chtěla Moskva změnit, a proto v efektivní spolupráci s Gazpromem zavedla do byznysu s plynem ve všech koutech Evropy zprostředkovatele. Samotný Gazprom díky tomu sice mnoho nezískal, ale jeho vlivní představitelé a majitelé zprostředkovatelských firem si přišli na své. A také Aleksander Gudzowaty, jenž byl jedním ze tří Poláků zařazených v roce 1997 americkým časopisem Global Finance na seznam nejvlivnějších lidí světa. Polský týdeník Wprost odhadl v roce 2008 jeho jmění na 1,3 a v roce 2012 na 1,5 miliardy dolarů, čímž se dostal do první desítky nejbohatších Poláků.
Na konci devadesátých let začala Gudzowatého hvězda klesat. Především proto, že ruský prezident Vladimir Putin dosadil do čela Gazpromu nového ředitele.
Na konci devadesátých let však začala Gudzowatého hvězda klesat. Především proto, že nově nastoupivší ruský prezident Vladimir Putin dosadil do čela Gazpromu nového ředitele a tato generační výměna citelně oslabila kontakty polského byznysmena, a tím i jeho vliv. A navíc Moskva měla čím dál menší zájem na zachování obchodního schématu vytvořeného Vjachirevovým vedením.
Gazprom proto miliardářově firmě vypověděl smlouvu, což Gudzowaty napadl i u soudu. Spor sice vyhrál, ale vysouzených 35 milionů dolarů lze v jeho případě považovat za pouhé morální odškodnění. Putin si jeho neposlušnost navíc dobře zapamatoval a s podezřením z korupce napadl smlouvu, díky níž se firma Bartimpex stala spoluvlastníkem plynovodu Jamal-Evropa.
Moskva zastávala stanovisko, aby byl polský úsek plynovodu na paritním základě výhradně v rukou polského a ruského státu. Kromě dvou podílů ve výši 48 procent, které jsou ve vlastnictví Gazpromu a PGNiG, vlastní totiž zbylá čtyři procenta společnost Europolgaz ovládaná firmou gasTrading. A právě v gasTradingu měla Gudzowatého společnost Bartimpex 36procentní podíl. Spory o hodnotu společnosti Europolgaz se táhnou dodneška, a přestože Gudzowaty nikdy neprozradil, kolik by za svůj podíl chtěl, loni se tisku svěřil, že jen samotné potrubí má cenu 1,3 miliardy dolarů.
Nedůvěra i u polské vlády
Současně s tím koncem devadesátých let výrazně poklesl Gudzowatého vliv i v samotném Polsku. Pravicová vláda premiéra Jerzyho Buzka podnikateli považovanému za levičáka, který je jedna ruka s Gazpromem, příliš nedůvěřovala. Proto nakonec rovněž požadovala, aby se Gudzowaty z polsko-ruského obchodu s plynem definitivně stáhl.
K excentrickému miliardáři se začali chovat čím dál odtažitěji i jeho levicoví přátelé
Čím dál odtažitěji se k tomuto poněkud excentrickému miliardáři začali chovat i jeho levicoví přátelé. Především poté, co na veřejnost pronikla nahrávka jeho rozhovoru s expremiérem Józefem Oleksym.
Gudzowatému tak postupně zůstávalo pouze nostalgické vzpomínání na staré dobré časy, dobročinná aktivita – loni založil v Jeruzalémě Centrum tolerance – a počítání milionů. A nakonec se po dlouhé nemoci odebral jen několik dní po svém moskevském příteli Remu Vjachirevovi na onen svět.
