Dne 11. ledna si Aaron Swartz, známý americký internetový aktivista, vzal život. Oběsil se. A jedním z důvodů – spolu s depresemi – bylo patrně i to, že mu hrozila mnohamilionová pokuta a také trest až padesáti let vězení. Byl mimo jiné obviněn ze zneužití počítačové sítě Massachusettského technického institutu (MIT), díky které se dostal do digitální databáze JSTOR.org, z níž stáhl a de facto ukradl víc než čtyři miliony akademických článků. Chtěl je zveřejnit a dát k dispozici všem, tedy i těm, kteří za přístup k textům neplatí...
Měli by mít všichni daňoví poplatníci přístup k vědeckým článkům, které vznikly za veřejné – v USA federální – prostředky? Po Velké Británii, jež plánuje po roce 2014 otevřít k přečtení všechny odborné texty placené z veřejných peněz (jak ČESKÁ POZICE loni informovala), si to myslí už i americká vláda. Chce zavést takzvaně odložený Open Access model, čili volný přístup k publikovaným studiím. Podle agentury Reuters tím Bílý dům reaguje na tlak veřejnosti i petici, pod kterou se podepsalo přes 65 tisíc lidí.
„Američané by měli mít snadný přístup k výsledkům výzkumu, na nějž přispívají,“ uvedl na oficiálním webu John Holdren, ředitel odboru výzkumu Bílého domu a také Obamův poradce pro vědu, jenž loni v červenci navštívil také Prahu. Open Access, o němž jsme opakovaně psali, nemá ovšem jen výhody – často se platí nikoliv za zpřístupnění článků, ale už za jejich publikování. Otevřený přístup je také „strašákem“ mnohých vydavatelství elitních žurnálů, které vybírají od univerzit a institucí značné sumy. A zatím nevyřčenou otázkou je také otevření špičkových informací, třeba i z chemie nebo jaderné fyziky, těm, kteří nejsou zrovna přáteli Spojených států...
Otevřený přístup je také strašákem mnohých vydavatelství, které vybírají od univerzit značné sumy na předplatném...Americká vláda však chce patrně přijít s vyváženějším modelem a podle prvních ohlasů navrhne vydavatelům roční embargo na vydané studie, které ale po uplynutí lhůty budou muset otevřít čtenářům – pokud šlo o výzkum placený z federálních grantů a peněz.
„Chtěli jsme udržet rovnováhu mezi výjimečně prospěšným činem v přístupu k výsledkům výzkumu a také cennými přínosy, o které by vydavatelský průmysl vědeckých prací neměl přijít,“ míní poradce Holdren. Zástupci vydavatelů podle agentury Reuters považují plány Bílého domu za „rozumné a vyvážené“. Jak řekl Tom Allen, výkonný ředitel Associace amerických vydavatelů, jde o férový přístup, který uznává i důležitou roli těch, kteří dbají o kvalitu časopisů a integritu zprostředkování vědeckých informací.
Miliardový byznys s vědeckými články
Vědci si opakovaně stěžují, že na jejich výsledcích výzkumu, článcích i jejich editorské spolupráci v recenzním řízení vydělávají vydavatelské domy enormní částky, neboť si veřejné vysoké školy musejí od privátních korporací kupovat své poznání nazpět. Nedávno se v podobném duchu rozhněvala i knihovna amerického Harvardu, který zrovna nepatří k chuďasům. Podle deníku The Guardian zaplatí jen ve Velké Británii univerzity velkým vydavatelům 200 milionů liber ročně (asi 6,4 miliardy korun)!
Světově jde o miliardy dolarů, liber a eur. Trojlístek vydavatelů Elsevier, Springer a Wiley vlastní většinu světových vědeckých magazínů, které zahrnují asi 42 procent veškerých otištěných vědeckých článků na světě. Tisíce vědců otevřeně bojkotovaly konkrétní vydavatele, které v balíčcích nabízejí i předplatné časopisů, o něž není velký zájem.
Proti novému americkému nápadu se v internetové diskuzi vyjádřil třeba chemik Vittorio Saggiomo z Nizozemska, jemuž se nelíbí roční embargo: „Pracujeme na nejzazší hraně vědy. Chci si novou studii přečíst ihned, ne až někdy za rok.“ Podařilo se Bílému domu vynalézt rozumný kompromis, nebo je to jen předěl v úplné cestě k otevřenosti a totálnímu vítězství Open Access?
