Nenechme si ujet eurozónu

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Německá ekonomika spokojeně vrní. Jen za první čtvrtletí vzrostla o 0,6 procenta. Zážehy probíhají rovnoměrně ve všech válcích motoru (investice, export, obchod, spotřeba, růst mezd). Inflace se blíží zdravým dvěma procentům. Německo má navíc velké rezervy a přebytky.

Může něco výkon německé ekonomiky ohrozit? A co dobré vyhlídky znamenají pro českou ekonomiku? Je naše ekonomická provázanost s Německem podceňována, nebo přeceňována?

Pavel Kohout, Partners

Jsme závislí až příliš

Jednou z hlavních příčin dobré výkonnosti německé ekonomiky je pravděpodobně fakt, že zatímco mladí Francouzi studují převážně sociologii, politologii a filozofii, Němci dávají přednost strojařině, teorii elektrických obvodů a softwarovému inženýrství. Z méně intelektuálně nadaných Němců se pak stávají operátoři NC strojů, svářeči, lakýrníci a tak dále, zatímco méně nadaní Francouzi jdou na École Nationale d’Administration (je to trochu nadsázka, ale jen trochu).

Druhou hlavní příčinou je síla německého (přesně řečeno západoněmeckého) kapitálu, se kterou se v Evropě může měřit málokdo. Často se říká, že jsme jen další spolkovou zemí a že by nám prospěla hlubší integrace. To je nesmysl. Ani tisíce miliard euro dotací nedokázaly výrazněji prospět bývalé NDR. Nové spolkově země jsou povrchně sice „hezké“, ale stále z nich odcházejí lidé. A pokud by Češi přijali německý model (včetně daní a sociálního státu), vedlo by to k rychlé katastrofě. To je důvod, proč hlubší integrace Evropské unie jde přímo proti zájmům Česka, stejně jako dalších zemí Visegrádské čtyřky.

Česko je na Německu závislé až příliš, což je důvod podporovat domácí kapitál namísto zahraničního a podniknout něco zásadního pro odstranění balkánských poměrů v českém státě. Žádné dotace nám nepomohou, ani direktivy z Bruselu, ani elektronická evidence tržeb a podobné nesmysly. Chceme-li se jednou vyprostit z osudu levného subdodavatele německého kapitálu, je jedinou možností neházet podnikatelům klacky pod nohy.

A může být Německo nějak zásadně ohroženo? Všechny historické zkušenosti říkají, že největším nebezpečím pro německý národ, jeho bezpečí a prosperitu, jsou fatální chyby berlínské vlády. Čas ukáže.

Tomáš Ježek, český ekonom

Provázanost důvodem ke spokojenosti

Naše provázanost s Německem je důvodem ke spokojenosti. Zatím nevidím nic, co by mohlo výkon německé ekonomiky ohrozit; brexit to určitě není.

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Eurozóna prioritou

Naše provázanost je podceňována i přeceňována. Podceňování spočívá ve skutečnosti, že česká vláda dlouhodobě podceňuje riziko rozdělení Evropské unie do vícerychlostních podskupin. Nejrychlejší vždy bude tvořena eurozónou a dlouhodobá neúčast v tomto projektu hrozí odsunutím Česka mezi země periferie. Velká provázanost českého zahraničního obchodu nejen s Německem, ale s celou eurozónou by měla dávat vysokou prioritu snaze vlády zahájit vyjednávání o členství v eurozóně ihned po ustavení nové vlády na podzim letošního roku.

Přeceňování spočívá ve slepé víře, že pokud domácí producenti konkurují jako dodavatelé na německém trhu, jsou schopni podobnou roli hrát kdekoliv ve světě. Jednostranná závislost na subdodávkách pro německé producenty je však nebezpečná ze dvou úhlů pohledu. Německá lokomotiva čas od času trpí nedostatkem rychlosti a její zpomalení se vždy s krátkým odstupem odrazí na objemu českých vývozů. Stárnoucí německá populace bude v budoucnosti spotřebovávat spíše méně než více.

Samostatným problémem je pak malá snaha podniků spokojených s vývozy na německý trh o hledání alternativ. Vždy by bylo možné dosáhnout u výrobků produkovaných v Česku vyšší tržní ceny, pokud by se je podařilo prodávat přímo konečným odběratelům než v případě, kdy jsou dodávány pouze jako subdodávky německým firmám.

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Nebezpečná váhavost

Naše ekonomická provázanost s Německem může sotva být přeceňována. To je dobře, protože další integrace do evropského (a zejména německého) trhu je hlavním motorem toho, že opět snad začínáme dohánět náskok vyspělých evropských zemí v ekonomickém vývoji. V každém případě je to pro naši ekonomiku výhodné a do značné míry nezbytné. Měli bychom v budoucnosti jasně patřit v Evropě do skupiny zemí se zdravou ekonomikou, které se kolem Německa sdružují.

V Evropě se schyluje k zásadním rozhodnutím. Zřejmě nebude možno dlouho držet představu, že vývoj integrace je jednorychlostní. Tento vývoj nastane hlavně v eurozóně, kde je nutnost změn nejzřetelnější. Rozdíly mezi jádrem a periferií se budou dále institucionalizovat, a tudíž se začnou prohlubovat. Ať už se tak bude dít jakýmkoli způsobem, je pro naši společnost bytostně důležité, aby se naše ekonomika počítala do jádra s co největší integrací. Naše provázanost s Německem snad pomůže k tomu, aby se tak fakticky stalo.

Váhavost celé naší společnosti ve vztahu k evropské integraci je z tohoto pohledu nebezpečná. Kdyby skutečně vedla ke zmenšování naší provázanosti se společným trhem Evropské unie a zvláště Německa, znamenalo by to, že se budeme vracet k orientacím, které nám v minulosti uškodily. K tomu snad přeci jen nedojde, jsme již v Evropské unii dosti dobře zakotveni. Reálně nám však hrozí, že zůstaneme na periferii, kde se čím dál více rozhodnutí, které se nás týkají, bude dělat bez naší přítomnosti. Je paradoxní, že v zemi s naší historií se to přestalo považovat za důležité, ani se to vážně nediskutuje. Zdá se mi, že dáváme před těmito skutečnými vážnými národními zájmy přednost hraní na vlastním písečku a operetním produkcím některých našich politiků.

Zdá se, že další integrace v Evropě se bude uskutečňovat na platformě eurozóny. Naše váhavost v minulosti vedla k tomu, že jsme promarnili okamžik, kdy jsme se mohli k tomuto jádru Evropy připojit přijetím eura (tak učinilo Slovensko a získalo tím daleko lepší pozici, než máme my). Toto zanedbání bychom měli co nejdříve napravit a přijmout euro v co nejkratším termínu. Sedět na plotě se již dnes nevyplácí.

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Provázanost je realita

Téma ekonomické provázanosti s Německem je obecně hodnoceno jako pozitivní a typická determinanta našeho ekonomického vývoje. Započala na počátku 90. let s uvolněním zahraničně obchodních vztahů, pokračovala vstupem německých investorů na tuzemský trh. Je logické z důvodů teritoriálních, ale i historických či ryze ekonomických, že tuto roli na našem území sehrálo Německo. Je těžké si představit, že s takovouto intenzitou by se jí chopila jiná z vyspělých zemí (Velká Británie, Francie či třeba USA).

Tato propojenost je pro českou ekonomiku výhodou, neboť jí téměř garantuje zásadní exportní kanál do Německa a přes Německo na další významné finální trhy, který podstatným způsobem zajišťuje využívání našich výrobních kapacit v podmínkách vysoce otevřené ekonomiky. Není důvod tuto závislost přeceňovat či podceňovat. A rozhodně není důvod se domnívat, že se stala trvalou samozřejmostí. Německo je enormně náročný trh, který nutí naše dodavatele se kontinuálně kvalitativně přizpůsobovat.

S touto závislostí lze nicméně dále pracovat. Například můžeme posílit autonomii českého vlivu v rámci hodnotového řetězce (staneme se více dodavatelem finální produkce s přímým přístupem k finálnímu zákazníkovi), případně některé zbytné dovozy z Německa nahradit vlastní výrobou. Lze tedy hovořit o možné a evoluční restrukturalizaci této provázanosti, jejíž hlavní konstrukční rysy vznikly před více než 25 lety, její významné omezování nebo dokonce cílená snaha o její snížení či omezení by mi však připadala pošetilá.