Tvorba tohohle Belgičana bývá řazená do vlny takzvaného "nového francouzského extrému" - spolu s brutálními horory typu Noc s nabroušenou břitvou, velmi temnými historkami ze dna velkoměst Gaspara Noého či sexuálně explicitní tvorbou autorů, jako je Bruno Dumont. Du Welzovy snímky jsou nominálně možná horory, ale spíš psychologické, založené na atmosféře a sestupu do zákoutí duše, o kterých bychom radši nevěděli.
O filmu:Vinyan (Francie, Belgie, UK 2008) |
Ve Vinyanu do temnoty sestoupili manželé Jeanne a Paul Bellmerovi. Při tsunami roku 2004 přišli v Thajsku o synka Joshuu. Protože se však jeho tělo nikdy nenašlo, upnula se Jeanne k možnosti, že byl Joshua unesen překupníky drog a stále žije. Na DVD pořízeném kdesi v džungli Jeanne zahlédne chlapce, o kterém je přesvědčená, že je její syn. Skeptický Paul tedy svolí k cestě hluboko do Barmy - a ta se nakonec ukáže být náročnější, než oba mohli tušit.
Už úvodní titulky vyražené do plátna obrovským fontem naznačí, že Vinyan nebude úplně standardní film. A hned první záběr - krev smíchaná ve vodě s bublinkami a dětským křikem - nasadí laťku intenzity diváckého zážitku vysoko.
V první části se film motá podsvětím Bangkoku. Tyhle sekvence jsou točené dokumentaristicky z ruky; působí sice realisticky, svou skutečnou tvář však Vinyan najde až po vstupu do džungle. Tam se mění v hypnotický "trip" mezi piráty, dětské kmeny a nakonec mezi bytosti, o nichž není vůbec jisté, zda jsou ještě naživu...
Putování Bellmerových je sestupem do temnoty hned dvojí: do džungle, přeneseně ke kořenům lidství, a do bolestí zmučeného nitra Jeanne. Tuto dvojakost má Vinyan společnou s Coppolovou Apokalypsou. Zároveň nemůže nepřipomenout nedávného von Trierova Antikrista: i tady ztráta dítěte zapříčiní rozklad páru, přičemž žena ji nakonec položí za vinu muži.
Du Welzův film není snadný, trpělivému divákovi se však za námahu a vypětí odvděčí velkolepými fantasmagorickými výjevy, které jsou výtvarně úchvatné a nabité jen letmo nahmatatelnými významy. Nezapomenutelný je třeba výjev z pobořeného kostela uprostřed džungle. Poslední záběry pak v člověku utkví nadlouho.
V jistě náročném natáčení uspěli představitelé obou rolí - Rufus Sewell a Emmanuelle Béartová. Ta je navíc angažovanou vyslankyní UNICEF, takže pro ni účinkování ve snímku pojednávajícím mimo jiné o dětech jihovýchodní Asie jistě bylo víc než jen další z řady rolí.
