Bohumil Hrabal jako průvodce Heinricha Bölla v Praze během sovětské okupace. Otomto setkání lze číst v knize Proluky, vyprávěné z pohledu Hrabalovy manželky...
Heinrich Böll, pozdější nositel Nobelovy ceny, se zúčastnil bojů druhé světové války v německé uniformě: „A Heinrich vedl dál rozhovor, ale nebyl to rozhovor se mnou, řekl mi můj muž, spíš sám sebe zpovídal a obviňoval, protože mu došlo, jak vlastně tím, že Heereswaffe prohrála tu druhou válku, jak tou prohrou pozvala Sověty až do Prahy, podruhé do Prahy.“
V Praze se tehdy během cesty do Polska ocitl také Umberto Eco. Ostatně v úvodu jeho bestselleru Jméno růže (1980) se mluví o 16. srpnu 1968 a o objevu knihy, kterou se „autor“ těšil, když v Praze – jak píše – čekal na osobu, která mu „byla drahá“.
Vždyť si jen zkusme představit
O návštěvě Prahy ale Eco napsal také článek, v němž uvádí, že mu tehdy na mysl neustále přicházela Haškova postava Švejka. A rovněž se Ecovi vybavovaly události z roku 1943, kdy se v Itálii vylodili Spojenci, bylo vyhlášeno příměří a německé jednotky začaly odzbrojovat italské vojáky.
Tato reportáž česky vyjde společně s překlady čtyř textů Angela Marii Ripellina v revue Souvislosti na konci srpna. Ripellino v Praze tenkrát vedl rozhovor s českými publicisty a spisovateli.
I zde padne jméno Haškova hrdiny, když se Ripellino ptá: „Můžeme říct, že existuje jakýsi těsný vztah mezi klidem, o němž dnes podává důkaz československý lid, a tradičním předstíráním Švejka, vojáka Bertholda Brechta, který je symbolem opatrnosti? Není současná vyrovnanost v jistém smyslu variantou oné věčné kategorie, jíž říkáme ,švejkovství‘?“
V jiném textu pak Ripellino předkládá italským čtenářům věty Milana Kundery z Literárních listů: „Vždyť si jen zkusme představit dnešní situaci obráceně. Představme si tu nepředstavitelnou věc, že by naši představitelé poslali do Moskvy nótu, v níž by protestovali proti poměrům v sovětském soudnictví, proti surovým procesům s intelektuály a studenty, proti sterilitě sovětského marxismu, proti nebezpečí neostalinismu, a dovozovali by (podobně jako to oni dovozují nám), že to zdaleka není jen vnitřní sovětská záležitost, nýbrž záležitost celého internacionálního komunistického hnutí, které je sovětskými poměry diskreditováno a v zájmu vlastní sebezáchovy trvá na jejich změně.“
