Příliš starý na službu státu. Italský prezident Napolitano rezignoval

Italský prezident Napolitano složí funkci. V nejbližších hodinách

• Jedenáctým prezidentem Itálie se Napolitano stal v květnu 2006 ve čtvrtém kole volby. Prezidentský mandát mu měl vypršet v roce 2013 a obhajobu nechystal. Ke kandidatuře jej přiměli až politici po pěti neúspěšných pokusech zvolit jeho nástupce. V šestém kole byl tedy zvolen na další sedmileté období.
• Napolitano se narodil 29. června 1925 v Neapoli a již v 18 letech vystupoval za druhé světové války jako aktivní antifašista. Do Italské komunistické strany (PCI) vstoupil hned po osvobození země. Po získání titulu doktora práv se v roce 1953 dostal poprvé do parlamentu, kde se zasazoval za zájmy hospodářsky málo rozvinutého jihu země.
• V 60. letech 20. století prošel Napolitano všemi články strany a v roce 1969 kandidoval na funkci jejího místopředsedy. Zvolen místo něj byl však pozdější šéf italských komunistů Enrico Berlinguer, považovaný za "levicovějšího" než Napolitano.
• Napolitano, velmi obratný řečník a mistr intelektuálně precizních formulací, vedl v 80. letech ve sněmovně komunistickou skupinu a ve straně šéfoval mezinárodnímu oddělení. Koncem této dekády též publikoval práci o budoucnosti levice v Evropě.
• Jako komunista prošel časem radikální proměnou. Z mladého bolševika, který podle deníku Corriere della Sera považoval sovětskou invazi do Maďarska v roce 1956 za nezbytnou, se zařadil k pružnějším a nedogmatickým představitelům strany.
• Jako jeden z mála italských komunistických intelektuálů byl, také i díky výborné angličtině, akceptovatelný pro americké akademické kruhy. Po zhroucení bipolárního světa na začátku 90. let a přeměně PCI na Demokratickou stranu levice (PDS), která později zanikla a přeměnila se na Demokratickou stranu (PD), zastával v ní funkci stínového ministra zahraničí a i zde patřil spíš k reformistům. V letech 1989 až 1992 byl také zvolen poprvé poslancem Evropského parlamentu.
• Předsedou Poslanecké sněmovny byl - již jako člen PDS - od května 1992 do dubna 1994. V první vládě Romana Prodiho (1996 až 1998) zastával funkci ministra vnitra. V letech 1999 až 2004 byl opět poslancem a předsedou ústavního výboru Evropského parlamentu.
• Prezident Carlo Ciampi ho v říjnu 2005 jmenoval doživotním senátorem. Oficiálním prezidentským kandidátem Prodiho koalice Jednota se stal Napolitano v květnu 2005.
• V roce 2009 odmítl podepsat mimořádný dekret proti eutanazii, který jednomyslně schválila vláda tehdejšího premiéra Silvia Berlusconiho.
• Vloni v únoru přijal Napolitano demisi premiéra Enrica Letty a pověřil šéfa Demokratické strany Mattea Renziho sestavením nové vlády, která složila přísahu 22. února.
• Je ženatý a má dva syny.