Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Ptejte se Severokorejce: Mají v KLDR domácí mazlíčky? Pozor na záludné opice!

Svět

  6:00
Uvědomují si Severokorejci nebezpečí jaderných zbraní, kterými hrozí jejich vláda? Tahá totalitní režim za nitky i v tak intimní věci, jakou je svatba? A chovají v KLDR domácí mazlíčky, když se samotným lidem na talíři nedostává? Unikátní seriál serveru NK News dává čtenářům možnost ptát se přeběhlíků na život v izolované Severní Koreji. Přinášíme výběr z publikovaných odpovědí.

Oblíbenými mazlíčky bývaly v KLDR opice. Dnes jsou prý v nemilosti. foto: Reuters / Shutterstock // Koláž Lidovky.cz

Mají Severokorejci domácí mazlíčky?

(Odpovídá Lee Če-son. Pochází z korejsko-čínského pohraničí, z oblasti kolem hory Pektu. Z KLDR utekla v roce 2011.)

„Domácí mazlíčci nejsou v KLDR nijak obvyklí. Vyžadují totiž hodně péče a hlavně stojí moc peněz. Ale někteří Severokorejci je přesto mají.

V Pchjongjangu nejčastěji narazíte na opice a psy. Mimo hlavní město drží primát psi – někde je chovají kvůli masu, jinde jako hlídače. Spíš než společenská plemena jsou to ovčáci, které často krmí syrovými rybami, protože jsou levnější než kupovat psům jídlo. Prý jim dávají přednost také kvůli tomu, že jsou chytřejší a nikdy nesní jídlo, které jim předloží někdo cizí, vždycky jen to, které jim dá jejich pán.

Psi dostávají k jídlu syrové ryby nalovené v řekách.

I tak ovšem platí, že venku z Pchjongjangu nepotkáte majitele psa nijak často. Moje rodina byla výjimka, která si zvíře jako společníka pořídila. Když jsem byla dítě, měli jsme roztomilého maltézáčka, kterého mi dědeček poslal až z dalekého Pchjongjangu. Sousedům se hrozně líbil a pokaždé, když šli kolem našeho domu, se u něj zastavili a obdivovali ho. Taky bychom takového chtěli, opakovali pořád. A nakonec to dopadlo tak, že rodiče mého maltézáčka skutečně darovali jednomu z těch dychtivých sousedů. Byla jsem tak smutná! Jenže rodiče rozhodli, a já s tím nemohla nic dělat.

A k těm opicím. V Pchjongjangu bývaly skutečně populární, ale to se teď mění. Proč? O tom se vypráví jeden příběh.

PTEJTE SE SEVEROKOREJCE

KLDR se prohlašuje za socialistický stát, a tak při placení poplatků za energie platí všichni tu samou částku, bez ohledu na to, kolik elektřiny ve skutečnosti spotřebovali. A hlavně: elektrický proud je omezený a není možné ho čerpat, kdykoli se vám zamane. Když to uděláte bez povolení vlády a ta to zjistí, riskujete vysokou pokutu. Nezákonné je dokonce i užívání mikrovlnné trouby nebo obyčejného rýžovaru.

Nezní to moc uvěřitelně, že? Severokorejci přece potřebují obojí, aby se nasytili! Takže si vaří jídlo potají. Přístroje schovávají tak, aby nebyly na očích, protože pořádkové jednotky chodí po domácnostech na namátkové kontroly.

A jednoho dne se zastavila v domě, kde chovali právě opici. Rodina mikrovlnku pečlivě schovala hluboko do skříně, než kontrolorům otevřela. Ti pojali podezření, když tak dlouho čekali přede dveřmi, a vyzvali domácí, aby se přiznali. Rodina statečně zapírala, jenže pak prý jejich cvičená opička, která všechno pozorně sledovala, vlezla do skříně, troubu popadla a postavila ji rovnou před strážce veřejného pořádku. A bylo zle.

Každá rodina má zkrátka svá tajemství – věci, které jsou v demokratických společnostech naprosto legální, ale v KLDR je zakazuje zákon. V tomhle případě byla opice chytřejší, než si lidé mysleli, a dostala své majitele do potíží. Výsledkem bylo, že zájem o opice pohasíná. Poslední dobou jejich místa kromě psů zaujímají prasátka.“

Severokorejský vůdce Kim Čong-un na inspekci farmy č. 1116 (snímek - KCNA).

Jsou Severokorejci pyšní na jaderné úsilí vlády?

(Odpovídá Lee Če-son. Pochází z korejsko-čínského pohraničí, z oblasti kolem hory Pektu. Z KLDR utekla v roce 2011.)

„Když jsem ještě žila v KLDR, režim úspěšně provedl jaderný test. A lidé na to byli velmi pyšní. Sousedé si na schůzi v budově městské radnice pochvalovali, že teď už nás Američani nebudou moct komandovat.

Většina Severokorejců totiž dobře ví, že jiné země se na Severní Koreu dívají spatra a dělají si z ní legraci. Podle nich za to může hlavně chudoba – jinak řečeno, myslí si, že na ně svět kouká skrz prsty, protože jsou chudí. Uvědomují si, jaký status má KLDR v očích mezinárodního společenství. A když některý z nich stráví nějaký čas za hranicemi a pak se vrátí domů, lidé se ho zvědavě vyptávají, jak si v zahraničí stojí. Pak netrvá dlouho, aby se zprávy dotyčného rozšířily.

Ostatně, opustit KLDR není tak těžké, jak byste si mohli myslet. Samozřejmě, že přestěhovat se ze Severu na Jih je nesmírně obtížné. Ale hodně sousedů z mého rodného města často jezdilo do Číny a od vlády k tomu přitom neměli žádné povolení (respondentka pochází z pohraniční provincie – pozn. red.). Na druhou stranu, často se také dobrovolně vraceli, protože je v Číně diskriminovali. V Číně se k Severokorejcům chovají tak, jako by neustále hladověli. Jakmile zjistí, odkud pocházíte, házejí po vás jídlo a říkají věci jako ‚Ty ubožátko, musíš mít hlad! Tady máš něco k snědku!‘ Tyhle zážitky srážejí Severokorejcům sebevědomí.

Proto jsou pak velmi hrdí, když slyší, že se KLDR vypracovala na de facto jaderný stát. „Náš národ je možná chudý,“ myslí si, „ale když jde o národní obranu, můžeme být jedni z nejmocnějších a nejvlivnějších.“

Severokorejský voják na přehlídce v Pchjongjangu.

Na rozdíl od Jižní Koreje režim mohutně investuje do výuky historie. Ta se zaměřuje hlavně na japonskou imperiální nadvládu a následnou éru nezávislosti. Lidé vědí, že Japonci páchali na neozbrojených, nevinných Korejcích neodpustitelná zvěrstva. Severokorejská vláda zdůrazňuje jak tuto brutalitu, tak agónii lidí, kterým vzali jejich domov. A právě tím pak ospravedlňuje své držení jaderných zbraní: slouží přece k ochraně země před vnějším nepřítelem.

KLDR Americe: Biologické zbraně nevyrábíme, vaši pitomí ministři a uječení náměstci se mohou přesvědčit

Obrázky a graffiti japonských i amerických vojáků, kteří se dopouštějí násilí, jsou namalované na budovách školek, škol i kanceláří. Brutalita japonské a americké armády je v každé školní učebnici. Kdyby vám od dětství vymývali mozek, jak byste přemýšleli vy? Je ale pravda, že Severokorejci jsou nepřátelští spíše vůči Japoncům než Američanům. Když u nás lidé mluvili o Američanech, používali specifické korejské slovo, které vyjadřuje respekt. Naopak o Japoncích se vyjadřovali hanlivě – tak velkou zášť k nim pociťovali.

Severokorejci vyrůstají v prostředí, které klade obrovský důraz na ochranu země. Jaderný program do toho všeho zapadá. Režim jim nevysvětlí, že atomové zbraně mají i svou nebezpečnou stránku. Svým čtenářům připomínám, že se tu dělím pouze o svou vlastní zkušenost. Ale z toho, co jsem během svého života v KLDR viděla, schvalují Severokorejci jaderný program své vlády z jednoho důvodu: věří, že je ochrání mocnými zeměmi jako USA či Japonsko a zabrání návratu minulého utrpení.“

‚Ano‘ v KLDR. Jak vypadá severokorejská svatba?

(Odpovídá Kim Jo-sung. Pochází z provincie Severní Hamgjong. Z KLDR utekl v roce 2005).

„Na severokorejském svatebním obřadu nazdobené bílé šaty a smoking na nevěstě a ženichovi neuvidíte. Na rozdíl od Jihu, který se přizpůsobil západním zvyklostem, se svatba na Severu přidržuje tradice našich předků.

Podle nich se nevěsta i ženich odívali do hanboku. (Tradiční korejský oděv. Pestré roucho s dlouhými rukávy halí postavu až k patám; od hrudníku, kde je utaženo pásem, se jeho střih rozšiřuje – pozn. red.) Za novomanželským párem proudili příbuzní a sousedé, aby mu pogratulovali a vychutnali si při té příležitosti dobré jídlo a alkohol. A většina dnešních severokorejských obřadů se tomu podobá.

Korejky v tradičních svatebních šatech.

Před samotnou svatbou se sejdou rodiče snoubenců, aby si vyměnili dary a stanovili vhodné datum. A když ten velký den přijde, trvá obřad od rána až do pozdního odpoledne. Členové rodiny, přátelé, vzdálení příbuzní i sousedé se shromáždí, aby novomanželům poblahopřáli, většinou doma u nevěsty, a přitom si dopřávají jídlo a pití. V té správné náladě pak zazpívají píseň na počest nového páru.

Na severokorejské svatbě nikdy nesmí chybět kuře – starokorejská tradice učí, že obřadu se musí zúčastnit slepice a kohout. Do zobáku slepice strkají lidé datle a květiny, zatímco kohouta krmí červenými chilli papričkami. Na severu země, odkud pocházím, hosty uctívají nudlemi. Na jihu země, v oblasti (provincií Severní a Jižní) Hwanghe, jim prý kromě nudlí nabízejí na výběr i datle, nebo rýžové koláčky.

ČTĚTE TAKÉ:

Svatba se nejčastěji odehrává v domácnosti nevěstiny rodiny a obvykle se pro ni volí volný den, tedy víkend nebo státní svátek. Ale pozor! Neplatí to pro 15. dubna a 16. února. Na narozeniny Kim Ir-sena a Kim Čong-ila se svatební uličkou neprojdete.

Mimochodem, svatby stranických funkcionářů jsou monumentální. Dávají tím na odiv, jak strašně jsou důležití – postarají se, aby byl obřad patřičně bombastický. Myslí si totiž, že počet hostů se řídí společenským postavením. Někteří dokonce zajdou tak daleko, že hosty svážejí v dodávkách! Nezáleží na tom, jestli venku parkují mercedesy nebo BMW, jde o počet zaparkovaných aut: čím vyšší, tím lepší. A vůbec nejlepší je mít svatbu v hotelu nebo VIP salonku na úřadě. Co se svatebního daru týče, nejvíc je potěší drahé hodinky, které chápou jako doklad ženichova statusu.

Další rozdíl v porovnání s Jihem je absence ceremoniáře: v KLDR zastává jeho roli stranický tajemník, případně činitel strany z ženichova pracoviště. A svatební kytice? V Jižní Koreji ji nevěsta hází za záda, ale na Severu svatební kytice vůbec nemají. Místo ní novomanželé hned po obřadu kladou květiny k soše Kim Ir-sena.

Květy k uctění památky severokorejských vůdců.

Společné jsou ovšem peněžní dary, kterými hosté páru přilepšují: běžní Severokorejci dostávají místní měnu (severokorejský won), ale straníci se mohou těšit na americké dolary. Podobná je také tradice novomanželských snímků, je tu však jeden podstatný rozdíl. Zatímco Jihokorejci pózují v ateliérech nebo dalších místech podle svého výběru, v KLDR se páry fotí před Kim Ir-senovou sochou. Nikdo je k tomu sice nenutí, ale i tak se jim zdá, že je to jejich povinnost.

A svatební cesta? V Jižní Koreji úplně běžná. Ne tak na Severu: v KLDR pro svatební cestu dokonce ani neexistuje výraz. Jeden den se oženíte a další den se vracíte do práce. Sám jsem nevěděl, že něco takového existuje, dokud jsem nepřijel na Jih.

Což hezky vystihuje základní rozdíl mezi svatbou na Severu a Jihu: v KLDR vám zkrátka vaše svatba nepatří. Je to pro vás jedinečný zážitek, ale dokonce i v den, který může být tím nejdůležitějším a nejdražším momentem vašeho života, se vám do něj plete vláda a (Korejská) strana práce.“

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...