Rouboval na ni americké podněty, především filosofickou a náboženskou reflexi života situovaného v divoké přírodě, jak ji započali transcendentalisté Emerson a Thoreau – dávno předtím, než se v Čechii o nějakém ekologismu, natož o jeho duchovním rozměru začalo mluvit.
Zajisté, když se řekne „duchovní rozměr ekologie“, představí si člověk newageovou mystiku, přírodní magii a novopohanství. U Erazima nic takového. Ve své nejslavnější knize The Embers and the Stars (Uhlíky a hvězdy), z níž do češtiny sám přeložil jen část pod názvem Dary noci, hledí na hvězdy – a cituje Bibli. Například žalm Nebesa vypravují o Boží slávě.
V Darech noci projevuje se Kohák jako filosof i jako křesťan – a navíc jako literát: „Hebce nadchází noc, daleko od elektrického vedení a asfaltovaných silnic, tam, kde se zapomenutá vozová cesta vytrácí v mlází. Noc tu jen zvolna vytlačuje zdráhající se den. Je čas střídání. (...) Temnota tiše vrůstá do lesa, prosakuje na mýtinu a proniká do duše, vše usmiřuje, vše hojí.“ Kohákova čeština je jemná a křehká. Jakmile vyřknu „křehká“, vzpomenu si na další větu z Koháka, „Slůvko povědomí je křehké jak pověst politikova.“
ČTĚTE TAKÉ: |
Jakmile ji vyřknu, vzpomenu, že jsem chtěl psát o Kohákově morální autoritě; o jeho postoji k Masarykovi, Patočkovi i Havlovi, který byl uctivý a pozorný, ale místy i silně kritický; o tom, že sociální demokracie před léty uvažovala o Kohákovi coby kandidátu na prezidenta; o tom, že Kohák podepisuje své knihy „Erazim s úsměvem“; o tom, že nikdy se nebudeme moci dost odvděčit těm, kdo šli před námi. Odvděčit se můžeme jenom těm, kteří přicházejí po nás.
