V bytě ve třetím poschodí se jmenovkou Dragana Maximoviče včera nikdo neotvíral. Uplynulý rok za jeho dveřmi bydlel někdejší bosenskosrbský předák Radovan Karadžič. Sám se však před nic netušícími obyvateli Bělehradu představoval jako Dragan Dabič.
„Vídávala jsem ho, ale nebavili jsme se,“ říká starší sousedka z pátého poschodí. „Lidé se tu často mění. On tu žil nejméně rok, možná déle. Byl tichý a slušný, vždy zdravil,“ dodává.
Obvyklý Karadžičův nákup: chleba, jogurt, noviny
„Byli jsme v šoku,“ popisuje prodavačka lahůdek nedaleko Karadžičova paneláku reakci lidí z okolí, když se dozvěděli, že v jejich čtvrti žil tento hledaný válečný zločinec. Žena si vybavuje, že chodil nakupovat několikrát týdně. „Kupoval chleba, jogurt, noviny, běžné věci,“ dodává prodavačka. Stejně jako ostatní lidi v okolí by ani ji ve snu nenapadlo, že se pod maskou starého muže s dlouhým bílým vousem a brýlemi skrývala kdysi dokonale oholená tvář člověka, kterého haagský tribunál viní z genocidy a dalších vážných zločinů spáchaných během balkánské války.
Jen o několik desítek metrů dál se nachází malá kavárna, která je věrná té nejlepší balkánské tradici hodinových diskusí nad kávou. Podnik se stálou klientelou, mezi niž v posledním roce patřil i bělovlasý a bělovousý Dragan Dabič neboli Radovan Karadžič. Sedával opřen o stěnu, přímo proti své vlastní fotografii z válečných časů, kterou tam spolu s fotkou dalšího hledaného bosenskosrbského předáka Ratka Mladiče pověsil majitel kavárny. Ani on, ani nikdo jiný ze stálých hostů si však přesto ničeho nevšiml.
„Vídávala jsem ho, ale nebavili jsme se,“ říká starší sousedka z pátého poschodí. „Lidé se tu často mění. On tu žil nejméně rok, možná déle. Byl tichý a slušný, vždy zdravil,“ dodává.
Obvyklý Karadžičův nákup: chleba, jogurt, noviny
„Byli jsme v šoku,“ popisuje prodavačka lahůdek nedaleko Karadžičova paneláku reakci lidí z okolí, když se dozvěděli, že v jejich čtvrti žil tento hledaný válečný zločinec. Žena si vybavuje, že chodil nakupovat několikrát týdně. „Kupoval chleba, jogurt, noviny, běžné věci,“ dodává prodavačka. Stejně jako ostatní lidi v okolí by ani ji ve snu nenapadlo, že se pod maskou starého muže s dlouhým bílým vousem a brýlemi skrývala kdysi dokonale oholená tvář člověka, kterého haagský tribunál viní z genocidy a dalších vážných zločinů spáchaných během balkánské války.
Jen o několik desítek metrů dál se nachází malá kavárna, která je věrná té nejlepší balkánské tradici hodinových diskusí nad kávou. Podnik se stálou klientelou, mezi niž v posledním roce patřil i bělovlasý a bělovousý Dragan Dabič neboli Radovan Karadžič. Sedával opřen o stěnu, přímo proti své vlastní fotografii z válečných časů, kterou tam spolu s fotkou dalšího hledaného bosenskosrbského předáka Ratka Mladiče pověsil majitel kavárny. Ani on, ani nikdo jiný ze stálých hostů si však přesto ničeho nevšiml.
| Další podrobnosti si přečtěte ve čtvrtečním vydání deníku |
