Sobota 27. dubna 2024, svátek má Jaroslav
130 let

Lidovky.cz

Rasismus se šíří napříč generacemi, tvrdí bílá zpěvačka romského sboru

Česko

  20:54
BRATISLAVA - Její hlas prořízne vzduch, z pódia se line táhlá romská melodie. Barevná sukně, vlasy jako stočení syčící hadi. Temperament. Rytmus v těle. Júlia Kozáková, bílá holka v romském sboru.

Júlia Kozáková, bílá zpěvačka v romském sboru. foto: Lâm Duc Hiên

Je jí šestnáct. Žije v Bratislavě. Od pěti let tančí a zpívá ve slovenském folklorním souboru. Je na to hrdá. Od dvanácti jí „bere jazz blues a šanson“. Sama píše, skládá hudbu. Ve čtrnácti se dostala mezi Romy. Mezi děti, které v českých ghettech a ve slovenských osadách už dvacet let vybírá Ida Kelarová pro svůj dětský sbor Čhavorenge.

Soubor, který zpívá v záři loučí, kde z barevných sukní přechází oči, kde když se pláče, tak se pláče. Kde když se tančí, tak se tančí. „Tati, opravdu nikdo z naší rodiny nebyl Rom?“ ptala se po téhle výpravě do jiného světa mladá slovenská zpěvačka. Její otec zakroutil hlavou. „Opravdu, ne.“

PSALI JSME:

Významné mlčení i útoky

Ne všichni, kdo slyší, co Júlia Kozáková dělá, chápou. Muzikanti, ti ano. I ti nejbližší. „Obklopují mě naštěstí rozumní lidé,“ říká. Občas si však vyslechne i jedovatou poznámku. Sem tam zaznamená nechápavé pohledy. Významné mlčení.

„I mladí lidé, kteří většinou ani žádnou špatnou zkušenost s Romy neměli, jsou tak ovlivnění okolím a médii, že mají neodůvodněné rasistické sklony. I když, pravda, žiju v Bratislavě, kde tolik Romů není. Nedovedu posoudit, jaká je situace na východě Slovenska,“ přiznává.

Júlia Kozáková, bílá zpěvačka v romském sboru.

„Je to jak řetěz, který se roztahuje – z generace na generaci.“ Rasismus. Zatímco mnozí rodiče slovenských dětí odhlašují své potomky ze škol, kam chodí Romové, Júlia Kozáková temperamentní menšinu vyhledává. A ač sama gadžo-holka, pocítila už xenofobii i na vlastní kůži.

Bylo to v listopadu 2013, v Hodoníně. „Seběhlo se to velmi rychle. Šli jsme s dětmi z Čhavorenge ze zkoušky. Na ubytovnu,“ vypráví mladá zpěvačka. Do cesty jim vstoupili skinheadi. „Přímo přede mnou začali bít naše chlapce. Naprosto bezdůvodně, bez jakékoli předešlého konfliktu. Mladší děti začaly utíkat, plakat, křičet. Starší děvčata se snažila zabránit chlapcům, aby se nechali vyprovokovat, protože pak by se to celé mohlo obrátit proti nám,“ vypráví.

Celý příběh zpěvačky Júlie Kozákové si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 31. října.

V magazínu také najdete:

  • Neznámý příběh Nicholase Wintona a fotografie z jeho soukromého života před válkou i po ní.
  • Rozhovor se spisovatelkou Sylvií Richterovou, která v 70. letech odešla z Československa, ale dál se stýkala s největšími Čechy žijícími v cizině.
Autor:

Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?

Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...