Proti nepodloženým výpadům věčného kverulanta Jana Rejžka jsme opravdu nechráněni. Z jeho pera takových urážlivých článků vyšel již bezpočet - ať už to byl nekrolog "věnovaný" Miroslavu Horníčkovi, Karlu Svobodovi či nepravdivé osočování Jarka Nohavici, Heleny Vondráčkové, Václava Neckáře, Ivana Brože a dalších a dalších.
Tentokrát si vzal na paškál mne a můj smuteční projev na pohřbu knihkupce Bohumila Fišera. Nemíním se snižovat na úroveň Jana Rejžka, ale musím se bránit právě za B. Fišera.
Je to neomalené využít právě jeho smutného konečného odchodu k nesmyslné konstrukci svých výpadů. Mě s Bohoušem Fišerem pojilo přesně padesátileté celoživotní přátelství - od prvních knihkupeckých studentských let až do úplného konce.
Byli jsme si blízcí jako bratři. Právě z toho důvodu nepovedu s Janem Rejžkem žabomyší válku.
Ty Bohouši víš ...
