Sama nocí tmou: Upírka v čádoru brázdí město

„Íránský“ samozřejmě neznamená, že by film o upírce prohánějící se v čádoru nocí na skateboardu vznikl v teokratickém totalitním státě na Blízkém východě. Ana Lily Amirpourová však rodem Íránka je, i když se narodila ve Velké Británii a žije ve Spojených státech. V jejím filmu se mluví persky a děj je zasazen do fiktivního íránského města, jehož iluze je mimořádně přesvědčivá, navzdory tomu, že se snímek natáčelv Kalifornii: v tom je opravdu podobnost se spaghetti westerny, založenými na snaze vytvořit iluzi Divokého západu na úplně jiném kontinentu.

Příběh o pocitu vyvrženosti a hledání naděje

S westernovým žánrem pojí film Sama nocí tmou také postavy vyděděnců, kteří se v něm potkávají. Jedním z nich je mladík Arash, jehož stylový účes i kabriolet upomínají na citlivé a rozhněvané americké mladé muže z poloviny minulého století. Arash žije ve Zkaženém městě, které se nachází kdesi v Íránu. Arashův domov leží v nuzné oblasti, pracovat ovšem jezdí do luxusní čtvrti, kde se stará o jednu z vil a čelí provokacím rozmařilé dcery majitelů. Bohulibá mravnost se v tomto městě jen předstírá – a často ani to ne; na ulicích jsou k vidění groteskní dopravní značky se siluetou zahalené cyklistky a žena by neměla být s cizím mužem sama v místnosti, ale zároveň tu bují obchod s tvrdými drogami i prostituce. Ba i Arashův otec je závislý na heroinu. Ve Zkaženém městě je dokonce jáma, která se průběžně plní mrtvolami, a nikoho to zjevně neudivuje. Noci jsou tu tísnivé, plné osamělosti, zloby a smrti. A sama nocí tmou se prochází tajuplná dívka s hlubokým pohledem a smyslnými rty, polozahalená do černého čádoru. Pokud se k někomu dostane dostatečně blízko, aby do něj mohla zatnout špičáky, jeho osud je zpečetěn. Pokud se tedy ona sama nerozhodne jinak...

Z filmu Sama nocí tmou

Je jasné, že osudy Arashe a upíří dívky se musejí protnout. A že to bude romanticky krásné a bolestně tragické zároveň. Jako dojemná písnička od Lionela Richieho, kterou oba dobře znají: Hello, is it me you’re looking for? Kouzlo filmu Sama nocí tmou spočívá v tom, že je sám jako ta křehká a zároveň drsná dívka v pruhovaném tričku, zahalená do temného hábitu. Tím nejlepším je na něm ona vážně oděná hravost, s níž vykresluje své „prokleté“ postavy a s níž vypráví svůj naivně laděný, ale ne zase tak úplně prostý příběh o pocitu vyvrženosti a hledání naděje v nehostinném světě. (Že má režisérka k hlavní postavě přinejmenším v něčem blízko, dokázala i tím, že se stala dublérkou představitelky hlavní role Sheily Vandové ve scénách, kdy se upírka vozí na ukořistěném skateboardu...) Film Sama nocí tmou je úspěšným výsledkem onoho postupu, kdy se natočí nejprve krátký film, jehož úspěch na festivalech pomůže ke vzniku rozsáhlejšího díla.

Černobílé obrazy perské noci prosvětlené chladnou září

Nálada snímku o posmutnělé upírce je skutečně sugestivní a není divu, že si jí publikum vyžádalo větší dávku. Černobílé obrazy perské noci prosvětlené chladnou industriální září monstrózního energetického komplexu, pitoreskní výzdoba upírčina pokojíčku nebo detailní kresba tváří setrvávají na plátně takovou dobu, až mají povahu spíše výtvarných děl než obvyklých filmových záběrů. Někdy, pravda, trvají až tak dlouho, že dají divákovi prostor k úvahám, zda správná kombinace hudby, délky záběru a absence barvy neudělají hluboce se tvářící obraz i z dost velké banality. Ještě jedno je nutno k tomuto nepřehlédnutelnému snímku podotknout: účinkuje v něm jeden z největších hereckých talentů mezi kočkami. Bez Masuky by závěr filmu rozhodně nebyl tím, čím je!