Sběrači mrtvol v tajfunem zničeném Taclobanu: Pach smrti proniká vším

Uprostřed vlhkého horka a častého deště je jejich práce nesmírně náročná. "Je to pro nás velmi těžké," řekl Don Pomposo, hasič, který s patnácti dalšími kolegy přijel pomáhat do Taclobanu z jiné oblasti země.

Těla zůstávající na ulicích města celé dny od tajfunu se stala truchlivým symbolem jeho ničivé síly i dočasného zhroucení vládních záchranných operací po něm. Oficiální činitelé stále přesně nevyčíslili, kolik lidí vlastně zahynulo. Celonárodní bilance zatím uvádí nejméně 3976 mrtvých a dalších 1598 pohřešovaných.

Ulice lemované mrtvými těly

Během několika posledních dní se podařilo pokročit v centrálních oblastech města se sbíráním mrtvých těl, jejichž rozklad nutí lidi chodit s rouškami zakrývajícími nos a ústa a vyvolává obavy ze šíření nemocí. I když tyto obavy mohou být přehnané, neustálá přítomnost mrtvol lemujících ulice či pohřbených v troskách zhroucených domů je morbidní připomínkou toho, že se město ještě zdaleka nevzpamatovalo z hrůzné katastrofy.

Pomposo a jeho kolega Vincent Albert Garchitorena patří mezi ty, kdo tvrdě pracují, aby Taclobanu pomohli. Z jediné ulice jeho tým odstranil 76 mrtvých těl během jediného rána uplynulého víkendu. Oblečení do černých triček a kalhot nacpaných do vysokých gumových holínek stoicky líčí zážitky, z nichž se zvedá žaludek.

Na obličeji nosí masku nebo šátek přes ústa, aby alespoň trochu zmírnili zápach, a před sluncem je chrání baseballové čapky. Nic ale nedokáže ochránit jejich oči před tím, co vidí. Těla, která sesbírali, patřila lidem všech věkových kategorií od nemluvňat po důchodce. Jednou našli mrtvou těhotnou ženu. Některá těla už jsou bez očí, jiná jsou prolezlá červy, říkají.

Přesto prý zatím nemají žádné noční můry. Jediné, co chtějí, je dokončit svou práci. Oblečení mají nasáklé pachem smrti a po skončení každého dne se dvakrát i vícekrát myjí, aby ho dostali alespoň z kůže. Větší strach než o sebe mají o obyvatele Taclobanu. "Budou muset začínat od nuly," řekl Garchitorena.

Tacloban se probouzí

Ve městě začíná být o něco rušněji než v prvních dnech po katastrofě. Mnoho těch, kdo přežili, zvláště pak ženy a děti, odjeli k příbuzným, než se situace zlepší. Do města se ale přesunuli ti, kdo pomáhají s obnovou zničené oblasti, hasiči, záchranáři, a také mezinárodní humanitární pracovníci a samozřejmě novináři.

Ulice se o víkendu zdály živější, část trosek už byla odklizena a zlepšení dodávek benzínu lidem umožnilo začít používat skútry, motorové rikši a řadu dalších vozidel. Zatím ale většinou chybí pitná voda a také elektřina - plné obnovení rozvodů podle oficiálních činitelů potrvá do Vánoc.

Ve městě vyrostly improvizované stánky. Část z nich nabízí produkty, které sem byly dovezeny z jiných částí Filipín - například banány. Další zboží včetně deštníků, cigaret či kávy ale patrně pochází z vyrabovaných místních skladů.

Pomposo a Garchitorena říkají, že netuší, jak dlouho se ještě budou pohybovat po Taclobanu a sbírat mrtvá těla. Ale už nyní plánují, co udělají, až se konečně vrátí domů. "Odpočívat, spát a napít se sklenice studené vody," říká Garchitorena. "A vyplnit si žádanku o dovolenou," dodává Pomposo.