Silou, Kaťuško, silou

O to víc, že politicky nepříliš prozíraví vnitrostraničtí odpůrci nebyli dlouho schopni ani zaregistrovat, natož pak pochopit, jakou smyčku okolo jejich krků Bursík nenápadně utahuje.

 Zatímco strana žila vesměs hloupými exhibicemi dua Olga Zubová, Věra Jakubková, jejich předseda nelenil a stranou všeho zájmu začal přes prostředníky po krajích zakládat základní organizace. Jen ve středních Čechách jich takto zvládli vytvořit hned jedenáct. Podle stanov zelených stačí k založení takové organizace tři lidé, jeden z nich se potom stává delegátem sjezdu.

 Když si Martin Bursík spočítal, že už má zřejmě hlasů dostatek, využil své většiny v předsednictvu a sjezd svolal. Tímto okamžikem přestala platit formule, že člen nově založené organizace se stane také delegátem. Bursíkova vyzývatelka Dana Kuchtová nyní může marně naříkat nad tím, že vše bylo „nečestné a nesportovní“. Z jejího pláče lze vyčíst, že ji nejvíc mrzí, že si zákulisních her svého předsedy všimli teprve před týdnem a už neměli čas reagovat stejně.

 Za to může Bursík poděkovat především Mirku Topolánkovi. Skoro se totiž zdá, že po dohodě se svým největším zeleným spojencem sehrál vydařenou etudu o Pačesově komisi a nutnosti výstavby jaderných bloků jen proto, aby odvrátil pozornost řadových zelených od Bursíka.

 Ten tak mohl hřímat o tom, jak by jeho strana odešla z vlády, kdyby další šíření jádra prosadila vláda silou, získávat sympatie nespokojenců ve vlastní partaji, a bokem se nerušeně věnovat přípravě na mimořádný sjezd. Bursík i Topolánek dobře vědí, že v koalici s účastí zelených se rozšiřování jaderných elektráren zkrátka prosadit nepodaří.

Což ale premiérovi nebrání vzít si kravatu s reaktorem a „píchnout“ kamarádovi v nouzi. Ostatně, třeba se mu tato „hra na Pačese“ bude coby výměnná hodit, až bude staronový předseda Bursík přesvědčovat spolustraníky k podpoře radaru.