Podle tohoto modelu by v důsledku vzestupu hladin moří a také trvalých záplav, vzniklých obrovskými dešti, došlo na hranici mezi Slovenskem, Maďarskem a Rakouskem k vytvoření rozsáhlého, několik set kilometrů velkého jezera, jež by se propojilo s Jaderským mořem. Bratislava by tak podle článku mohla mít svoji vlastní mořskou pláž.
Deník Sme sice poněkud bláznivou teorii italských vědců doplnil konstatováním vědců slovenských, kteří to celé označili za nesmysl, ale jak vědí všichni odborníci na internetovou reklamu, kliká se na titulek, a jak je čtenář titulkem lapen, tak měřič počítá a počítá.
Ponechám stranou, že pro část Slováků byl příjemný pohled na mapu, na níž se velká část Maďarska ocitla pod mořskou hladinou, a přejdu ke vzpomínce, jak jsem na mořskou pláž u Bratislavy skutečně před lety chodil. To místo se jmenuje Sanberg a je kousek od Děvína. Někdy v minulém století se tu začal těžit písek a díky tomu se přišlo na to, že v předchozích geologických obdobích tu byl břeh mělkého středoevropského moře. To se táhlo přes Moravu do Čech a takové Ládví na severu Prahy v něm bylo mořským útesem.
Moře mají i Češi
Druhým takovým pozůstatkem bývalých moří je možná Neziderské jezero na rakousko-maďarských hranicích, druhé největší "stepní jezero" v Evropě, jehož voda je dodnes trochu slaná. A když se člověk podíval od Bratislavského hradu na Uherskou nížinu, dovedl si zvláště v letním parnu představit, že by se tam nevlnil horký vzduch, ale mořská hladina.
Poněkud bizarní, ale vážně míněný pokus, jak zajistit Slovensku moře, byl koridor na dnešních hranicích Rakouska a Maďarska, který by Československo propojoval s tehdy spojeneckou Jugoslávií. Pařížská mírová konference v roce 1919 však tento požadavek Masaryka a Beneše odmítla. Slováci však už předtím svoje moře měli. Jako součást Uher – dokonce s válečným loďstvem s hlavním přístavem v Rijece. A mají ho vlastně i dnes. Jako součást Evropské unie mají Slováci (i my) vlastně všechna evropská moře. Což je lidumilnější řešení než představa zatopených Uher.
