Sobotkův ústavní CzechTek

To bude mít pravděpodobně pro „stát“, tedy občany, finanční dopady. Ačkoli se luxusní americká PR agentura PSB, kterou si sociální demokraté najali, jistě brzy pustí do mediální protiofenzivy, ČSSD si skutečně zahrává se svými už tak vratkými preferencemi.

Jak známo, před deseti dny se vyostřil případ Kaslových Evropských demokratů, kterým Sobotka na základě formalistního slovíčkaření a navzdory zdravému rozumu i smyslu rozhodnutí několika soudů zadržuje miliony za mandáty v pražském zastupitelstvu. Zoufalí SNK ED, kterým Sobotkovo zdržování de facto zabránilo spustit standardní volební kampaň, se tedy chystají domoci svých práv žalobou na vládu u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Minulé úterý pak Ústavní soud rozhodl, že majitelé činžovních domů mohou žalovat stát o náhradu kvůli nedořešené deregulaci; kromě toho i zde visí ve vzduchu žaloby ve Štrasburku. Přinejmenším politická zodpovědnost opět ulpívá na Sobotkově ministerstvu financí a Paroubkově (a poté Martínkově) ministerstvu pro místní rozvoj, která dlouhou dobu ignorovala výzvu soudu k přípravě zákonné úpravy.

V obou kauzách tedy hrozí mezinárodní trapas a zbytečné výdaje ze státního rozpočtu, které občané pravděpodobně a celkem oprávněně přičtou na vrub vystupování špiček ČSSD. Oba případy mají dost společného i v tom, že budou asi rezonovat s mnoha voliči.

Průzkumy dlouhodobě ukazují, že občané jako nejpalčivější politickými problémy cítí korupci, neefektivitu a svévolné a zpolitizované rozhodování státních úřadů. ČSSD hrozí, že se tyto dvě epizody na její oblíbenosti projeví podobně jako dřívější případ vnímaný jako arogance moci - loňský zásah proti CzechTeku. Ne každý musel tehdy ve všem sympatizovat s technaři, ale způsob, jakým jim dala policie za hlasité podpory premiéra a ministra vnitra přes nos, otřásl velkou částí společnosti a ukončil razantní nástup Jiřího Paroubka.

Ač se to možná zatím nezdá, tentokrát mohou být důsledky ještě větší. Teď totiž na opakovaná pochybení ČSSD poukázal Ústavní soud a sociální demokraté si tak zahrávají i se svou sebeprezentací jako strany, která zodpovědně spravuje stát.

Ačkoli Sobotkovi imagemakeři úspěšně zařadili ministra kamsi mezi archetypy „slušný chlapec“ a „schopný manažer“, je docela možné, že tyto poslední aféry ho pošlou mezi další zástupce ČSSD, kteří jsou spojováni s arogancí moci: Paroubka, Bublana či Ratha.

Spolu s aktuální kauzou ohledně ČSOB a horečnatým vylučováním pochybných členů ČSSD na poslední chvíli před volbami by klíčové skupiny voličů mohly brát tyto případy jako důkazy, že zkorumpovaná a neefektivní správa státu má svůj kořen a oporu ve špičkách ČSSD.

Z této situace by paradoxně mohli nejlépe profitovat SNK ED. Nejen že jim Paroubek, Bublan a Sobotka svým politikařením pootevřeli přístup do médií, ale občané se dost možná s křivdou na SNK ED ztotožní a preference této strany nejspíš díky těmto sympatiím narostou. Ato tím spíše, že Kasl a Zieleniec tlačí právě boj proti korupci a za zvýšení transparence a efektivity státní správy jako své hlavní téma (a v programu mají koneckonců třeba i systematické řešení nájemného).

A ačkoli se dosud neotřesitelným uchazečem o hlasy středopravicových voličů, kteří mají asi největší zájem na zlepšení transparence a efektivity státní správy a dotažení této dimenze kvality života na evropský standard, zdála být faceliftovaná Strana zelených, Bursíkovy pondělní námluvy s Paroubkem mohou tímto jejím postavením ještě otřást.

Tím se tedy otevírá prostor pro alternativu na pravém středu, který by nejspíš mohl vyhovovat, podobně jako ve volbách do Evropského parlamentu před dvěma lety, právě SNK Evropským demokratům. Samozřejmě záleží, jak jednotlivé strany této situace využijí. A otázkou také zůstává, zda média budou věnovat více pozornosti programům a kandidátům alternativních stran, nebo se nadále omezí na aktuálně populární „velkou pětku“ a ostatních stran si všimnou možná při mediálně zajímavých demonstracích.

Každopádně věřme, že nás ještě čeká zajímavý měsíc a půl.