Podle soudu v Lucemburku opatření znamenalo "mimořádně závažný a rozsáhlý zásah" do soukromí a osobních práv občanů, uvedla agentura DPA. V České republice zrušil Ústavní soud spornou část zákona o uchovávání dat v roce 2011, o rok později vstoupila v platnost novela, která podmínky skladování a zveřejňování údajů upravila.
ČTĚTE TAKÉ: |
Neslučitelná s unijní chartou
Úterní soudní verdikt, který unijní směrnici odmítl, se očekával. Znalecký posudek již loni v prosinci totiž uvedl, že norma je v "plném rozsahu" neslučitelná s takzvanou unijní chartou, tedy Listinou základních práv Evropské unie. Tento dokument evropského bloku upřesňuje základní práva.
Sporná směrniceSměrnice vyžadovala, aby telefonní a internetoví operátoři pro potřeby vyšetřovatelů po dobu nejméně šesti měsíců, nejdéle pak dva roky, uchovávali tak zvaná metadata, tedy doprovodná a lokalizační data veškeré komunikace. Z údajů bylo možné získat například informace, kdo komu telefonoval, odkud se hovor uskutečnil či jak dlouho trval. Samotný obsah rozhovorů operátoři neuchovávali. Aktivisté hájící lidská práva takovouto praxi považovali za nepřiměřený zásah do soukromí a tvrdili také, že omezuje svobodu vyjadřování. |
"Směrnice tím, že stanoví povinnost uchovávat tyto údaje a možnost příslušných vnitrostátních orgánů k nim přistupovat, zasahuje mimořádně závažným způsobem do základních práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů," uvedl soudní dvůr.
Soud ale zároveň konstatoval, že uchovávání údajů pro účely vyšetřování "skutečně odpovídá cíli obecného zájmu" a že sběr metadat, a nikoli obsahu, nezasahuje do "podstaty základních práv na respektování soukromého života". Dodal však, že unijní zákonodárci překročili přijetím normy hranice vyváženosti a že lidé mohou mít dojem neustálé kontroly soukromí.
Směrnici u unijního soudu napadla irská organizace Digital Rights Ireland, která hájí svobodu v digitálním světě, vláda rakouské spolkové země Korutany a také několik tisíc rakouských občanů.
Přelomový verdikt
Média o verdiktu informují jako o přelomovém, neboť například Německo na rozhodnutí soudu vyčkávalo, aby podle výsledku mohlo připravit příslušný zákon o uchovávání dat.
Směrnice, která od roku 2006 vyžadovala po členských státech uchovávání zmíněných dat, vyvolávala napříč Evropou velké kontroverze. Příslušné zákony odmítly ústavní soudy v Německu, Rumunsku a Česku.
Český Ústavní soud v březnu 2011 konstatoval, že norma nepřiměřeně zasahuje do soukromí lidí a chybí v ní mantinely a přesná pravidla pro využívání nashromážděných informací. Kritici se mimo jiné odvolávali na to, že policie data zneužívá například tím, že o ně žádá i v případě banálních případů, které nijak nesouvisí se závažnou kriminalitou.
Česká novela, která začala platit v říjnu 2012, proto stanoví, že policisté mohou získat telekomunikační data pouze při vyšetřování úmyslného trestného činu, jehož horní hranice trestní sazby je aspoň tři roky. Po skončení vyšetřování se také nově člověk, jehož údaje byly zjišťovány, o této věci dozví. V minulosti taková povinnost neexistovala.
