19. června 2015 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Tajemství finančního úspěchu
módních značek? Schopnost spolupráce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Marie Silondi | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Marie Silondi | foto: designSUPERMARKET
Poslední dobou se čím dál více mluví o udržitelnosti. Jak šetřit planetu, jak efektivněji využívat energii, jaké materiály vydrží věčně. Podle mého názoru všem těmto “udržitelnostem” předchází jedna nejdůležitější, totiž lidská. Jak v kreativním průmyslu fungovat tak, aby člověka nevysál a nevyplyvl, a jak založit značku tak, aby vydržela déle než rok a svého zakladatele časem nezlikvidovala? O tom jsem si povídala s Marií Silondi, která se jako jedna z mála v České republice zabývá obchodními strategiemi pro malé módní a šperkařské značky.


Ahoj Marie, vím o Tobě spíš takové útržky - děláš šperky, učíš na Prague College, studovala si sociologii..?

Teorii kultury neboli kulturologii.


Jasně, kulturologii, jak ses dostala k nějakému managementu, strategiím, analýzám a oboru, kterým se zabýváš teď?

Všechno to má asi kořeny u naší neziskovky Libat, kterou jsme v roce 2002 založili ve Francii s mým bývalým mužem Pascalem. Zjednodušeně řečeno se jedná o uměleckou organizaci zabývající se hybridací umění a nových technologií, protože Pascal je umělec věnující se 3D, virtuální realitě, interaktivitě a mezioborovými přesahy hlavně v umění, vědě a technologiích. Jako jedni z partnerů jsme s Libat spolupracovali na několika velkých mezinárodních interdisciplinárních projektech financovaných převážně programem Culture Evropske komise, jako třeba E-agora nebo Underground City XXI.


Stále ještě dost tápu.

No šlo vlastně o to, že jsme spolupracovali s různými nejen uměleckými institucemi z Evropy na umělecko-kulturních mezioborových projektech, které byli financovány evropskými dotacemi, hlavně zmíněným programem Culture. Podmínkou toho programu ale je, že účastníky musí být instituce minimálně ze tří evropských státu. Funguje to tak, že se nejdříve vymyslí a napíše projekt, následně se shání potřebné peníze a pak se projekt realizuje. Takže například partneři pro projekt Undergound City XXI jsme byli my za Francii, Prague College za Českou republiku, LAE a architekti Platforma_0.81 z Chorvatska a Nomad Theatre z Rakouska. Nejdřív jsme se sjížděli na různé workshopy a pak z toho byl určitý výstup v podobě performance, výstavy, festivalu, ale i přednášky nebo akademického článku a katalogu. V rámci Libat se Pascal věnoval technologickým stránkám, já jsem vyráběla interaktivní doplňky a společně jsem dělali produkční a manažerské věci.


Jasně, už to chápu. Tak to jste se pěkně doplňovali. Co si mám představit pod interaktivním doplňkem?

Třeba různé kusy oblečení, které reagovaly na svého nositele a v reálném čase ovlivňovaly například navigaci v 3D prostoru, video, zvuk , světlo a jiné faktory. Mohl to byt třeba šermířský kostým, maska, příbor se senzory a tak. Pascal to vymyslel technologicky včetně interaktivity přes senzory, já vyrobila doplněk obsahující ty senzory a mohla vzniknout třeba Underground Landscape - interaktivní audiovizuální instalace z roku 2009 v rámci zmíněného evropského projektu.


To zní hodně zajímavě..

Bylo to zajímavé, moc mě to bavilo..


Jak dlouho jste to dělali?

Několik let intenzivně a Libat vlastně existuje stále (www.libat.net).


Takže máme počátky tvorby i určitého managementu, jak do toho zapadá Prague College?

Pascal tam spoluzakládal ateliér Interaktivních médií, ve kterém dodnes učí. Já tenkrát dostala nabídku učit předmět s názvem Portfolio Review/Final Show, což byl takový jednoduchý úvod do Project managementu - v praxi to znamenalo si ve dvou letech studia osvojit všechny dovednosti, aby si studenti mohli na konci zorganizovat skupinovou výstavu. No a pak následovala nabídka na pozici Program Leadera Interaktivních Médií. Na tom programu učila skupina nejrůznějších učitelů- umělců, takže moje role byla hodně manažersko-koordinační. Bylo to náročné, ale hodně mě to bavilo, jenže tam pak nastal háček s titulem, protože jsem nedodělala tu kulturologii, byla jsem v půlce, jakoby na bakaláři, ale tenkrát to bylo spojené i s magistrem..


Takže si dostala tak trochu nůž na krk?

Přesně, buď si dodělat magistra na kulturologii anebo že Prague College otevírá Mezinárodní management jako magisterské studium.


No vida.

No jo, ale já jsem tenkrát reagovala, že samozřejmě business nechci dělat, viď. Ale oni na to ať to zkusím, že to není obchod, ale spíš management, že je to něco, co už stejně dělám. Což byla pravda, za sebou jsem měla řadu projektů a navíc jsem tenkrát byla Program Leader v bandě těch všech umělců, tak jsem si řekla, že mi to vlastně může být nápomocné. Takže jsem do toho šla, ale spíš z nutnosti. O to víc mě překvapilo, jak mě to začalo bavit a začala jsem v tom vidět smysl.


O jakém roce je teď řeč?

2010. Když se narodil Hugo v roce 2011, tak jsem studium přerušila a po návratu ještě rok a půl dodělávala. Takže to celé to trvalo asi 2,5 roku i s diplomkou, protože mi uznali i to dřívější studium na Karlovce. No a právě když jsem řešila téma diplomky nejvíc mě lákalo vlastně to, co je mi nejbližší, móda nebo šperk. Ve škole mě v tom hodně podporovali, razí vizi, že má člověk opravdu dělat to, co ho nejvíc naplňuje, takže jsem ve finále psala téma Obchodní strategie pro malou šperkařskou firmu v Praze.


A šperk jsi dělala v průběhu toho všeho?

Ano, ale volně, nikdy jsem necítila, že je to “To ono”, nějaký fulltime nebo tak. U managementu cítím silný smysl, je to něco, co mě přesahuje..


Rozumím. Byl tam ještě nějaký další zlom?

Když jsem začala psát tu diplomku, potkala jsem se s Olo Křížovou a různě jsme se o tom bavily, a nakonec jsem byla hostem na jedné z jejích Fashion Talks. Když jsem se na to připravovala a pak tam o té obchodní strategii pro šperkaře nebo módní designéry mluvila nahlas, došlo mi, že je to něco, čemu se chci opravdu věnovat. Zjistila jsem, že tu o tom designéři nic moc neví a já sama jsem si vlastně byla nejlepším příkladem toho, že jsem dělala všechno blbě (smích-poznámka redakce). Aby značka fungovala, je potřeba skloubit kreativní svět s tím obchodním, což se u nás moc nedaří. A to je ten největší průšvih, si myslím.


Kde má kořeny?

Na základě mého výzkumu si myslím, že důležitý faktor je způsob vzdělávání na umělecky zaměřených oborech. Nyní je samozřejmě kladen veškerý důraz na kreativitu, což je správně, ale myslím si, že u módy nebo šperku, kde chce absolvent často tvořit pod vlastní značkou, by měla být obchodní stránka věci přinejmenším nastíněna a hlavně by měla být zdůrazněna důležitost spolupráce s jinými lidmi – s odborníky z oblastí, ve kterých se kreativně založený člověk nemůže dobře vyznat. Čerství absolventi netuší, že nejdůležitější je si najmout někoho, kdo jim bude dělat obchodní stránku věci. Je pro ně těžké si do toho nechat mluvit.


Takže jsem u školství, je na vysokých školách se zaměřením na umění a design nějaký předmět marketing nebo strategie? My jsem měli Autorské právo, ale jenom jeden semestr a nic moc, popravdě..

Mám pocit, že na UMPRUM mají marketing jako nepovinný předmět. Ale problém je v tom, že marketing je tak desetina takzvaného strategického kola, potřebuješ efektivně vyrábět, počítat, je to prostě plánování a implementace veškerých aktivit firmy, aby byla v dlouhodobým horizontu úspěšná - a to i finančně.


Dejme tomu, že jsem už absolvent a mám problém. Na koho se mohu obrátit?

Dnes tu jsou konzultanti, ale jsou samozřejmě  hodně drazí. Vznikají i na obchod zaměřené kurzy přímo pro kreativní obory. Například Kreativní Inkubátor - zajímavý projekt v rámci Plzně 2015, pro který jsem byla oslovena jako Externí konzultant a vřele ho mohu doporučit. No a nebo se to učíš sama, a trvá to dlouho.


Kdybych do toho chtěla nakouknout i u vás na Prague College, tak je to ale na mnoho let, je to jako jít studovat ekonomku, to není úplně reálně, bych řekla...

No já si hlavně myslím, že nemůžeš dělat obojí, že buď budeš super kreativec nebo super obchodník. Co se designu tedy týče. Pokud člověk dělá víc solitéry a umění, tak je to něco jiného, ale i tam časem potřebuje agenta.. Protože když budeš chtít dělat všechno sám a nejlíp, to je děsně těžký, nevím, jestli to vůbec jde, aby člověk pak nepadl vyčerpáním.. Proto jsem zmiňovala důležitost schopnosti spolupráce, která v našem prostředí zatím není moc evidentní.


No já osobně neznám úspěšnou šperkařskou nebo módní značku/firmu, která by stála na jednom člověku.

No právě, já taky ne, vždyť všude to funguje tak, že značka má návrháře, obchodního ředitele, účetní a mnoho dalších..


Mám takový pocit, že u nás je hlavní průšvih také v tom, že se nám tady propojuje svět designu a umění.. Že si vlastně všichni po studiích otevíráme studio a zapomínáme, že studio rovná se firma a to se rovná business.

Přesně, to je velký průšvih.


Jak z toho ven?

Osvěta, Fashion Talks, zmíněné kurzy, knihy, on-line přednášky, semináře, a konzultace, o kterých jsme už mluvily. Udělají ti analýzu, úplný základ, co ti funguje a nefunguje, a ty se můžeš odrazit ze dna. Pokud je tedy člověk připraven poslouchat a poučit se ze svých chyb.


No a teď k otázce, kterou řeší zřejmě všichni. Jak si určit cenu. Když tady někomu designér řekne, že má tisíc korun na hodinu, klient se osype. Přitom onen návrhář ve finále jí jenom rohlíky, když to přeženu..

Přesně tak. To, že ta částka obsahuje plácnu 50 položek včetně pojištění, nájmů, materiálů, dovolených a mnoho dalšího, už netuší jednak zákazník, ale bohužel ani designér. Chce si to prostě sednout, dát tomu ten čas, a všechno si to spočítat. A uvidíš, jestli je tvá značka efektivní – to je úplný základ, jak to zefektivnit. Pak je tu otázka trhu, kolik lidí si tu může koupit tvůj produkt, na statistickém úřadě si můžeš naprosto reálně spočítat, kolik potencionálních zákaznic/zákazníků máš v České republice. Prostě je tu jen určitý počet žen, které měsíčně dávají na módu a šperky část svých zisků, nenakupují v H&M ani v Pařížské a navíc mají rády tvou značku a její styl.


A zjistíš, že tady je hrozně málo lidí. Potřebuješ jít do zahraničí.

Ano a tam je to pak úplně stejné, jen ve větším.


Pak přichází další oblasti jako branding, pr, vztahy se zákazníky...

Systematické budovaní a udržovaní dlouhodobých vztahů se zákazníky je podle mě něco, co se u nás podceňuje. Designéři si málo váží svých klientů, často mají časový skluz s dodaním věcí v termínu, občas výsledný produkt vypadá jinak a podobně. A český rybníček je tak malý, že neprofesionální chování vůči zákazníkovi může v dlouhodobém hledisku pěkně uškodit..


Je toho opravdu hodně, jaká je nejjednodušší věc, kterou se nemusíme učit roky a můžeme ji začít praktikovat hned teď?

Naučit se porozumět sám sobě, co chci, co nechci, a naučit se spolupracovat, to je klíč. A spolupráci, i tu mezioborovou, a respekt k jiným pohledům na věc, se učit už na škole. Člověk se potřebuje konstantně vzdělávat a pracovat na sobě.


Souhlasím. Moc Ti děkuju za čas a všechny informace, velmi doufám, že brzo budu psát článek, že si Marie Silondi otevřela konzultační kancelář. Do té doby, mohla bys nám prozradit pár linků, kam kouknout pro informace? Bude někde k vidění tvá diplomka?

Bohužel má diplomka nebude nikdy veřejně přístupná, protože obsahuje citlivá data tří firem, takže z etického hlediska to není možné. Ale přes léto budu psát článek vycházející z poznatků výzkumu k mé diplomce. Budu se tam zaobírat problémy kreativního šperkařského průmyslu v Čechách. Výstup pak bude publikován v Bulletinu Prague College, který je dostupný jak v knihovnách, tak online. No a kontaktovat mě samozřejmě můžeš i bez kanceláře (smích – poznámka redakce). Jinak velmi doporučuji profesora Harvardu Michaela Portera, otce strategického managementu. Jeho publikované články mohou být pro laika těžko srozumitelné, ale verbální projev je super. Na YouTube jsou toho mraky – přednášky, rozhovory i komentáře. Také děkuji!

Glow&Flow

Páteční články vám přinášíme ve spolupráci s platformou Glow&Flow, kterou na začátku roku 2015 založila Petra Vavroušková a Tereza Houdková, bývala redaktorka serveru Lidovky.cz. “Glow&Flow je náš pohled na konzumní a zároveň udržitelný a zodpovědný způsob života. Ať už jde o keramiku, módu nebo šperky, tíhneme k jedinečným kouskům s příběhem a duší. Potřebujeme vědět, kde se naše oblíbené produkty rodí, z jakých materiál je kdo vyrobil a proč vůbec vznikly. Nedávno nám došlo, že to chceme sdílet s ostatními, proto jsme založily Glow&Flow, online magazín, e-shop a už brzy i kamenný (work)shop,” upřesnily Tereza s Petrou s tím, že všechny podrobnosti naleznou zájemci na webu www.glwflw.com.

 

Tereza Houdková, Glow&Flow
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.

Najdete na Lidovky.cz