PRAHA Odborníci se shodnou. Očkovat všechny děti proti tuberkulóze už v porodnici je špatné. Přesto je pro rodiče ze zákona a pod hrozbou pokuty povinné, aby nechali své dítě očkovat mezi čtvrtým dnem a šestým týdnem.
Jak je to možné? Experti se totiž nemohou shodnout, jak jinak -když ne podle pětapadesát let zažité praxe - tedy děti očkovat.
Když bylo Sáře Smith sedm měsíců, čekal ji nepříjemný zážitek. Jako většina dětí byla proti tuberkulóze očkována už v porodnici, místo vpichu ale zůstávalo několik dalších měsíců zarudlé. Ostatní očkování proto musela počkat.
První dávku hexavakcíny (proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, dětské obrně, hemofilovým infekcím a žloutence typu B) dostala o tři měsíce později, než je běžné. Po druhé dávce přišly problémy. „Skončily jsme v krčské nemocnici. Lékaři jí museli vysát hnis z uzlin v podpaží,“ říká Sářina matka Jana Smith. „Ten zákrok byl stresující. Křičela, museli ji držet tři lidi.“
Sára patří do skupiny dětí, kvůli kterým chce změnit očkovací kalendář odborná společnost plicních lékařů. Konkrétně očkování proti TBC posunout až někam mezi sedmý a dvanáctý měsíc.
Počet komplikací po očkování poprvé vzrostl po roce 2001. O tři roky později už bylo hlášeno 3,4krát víc komplikací. Šlo přitom hlavně o děti, kterým se místo vpichu na rameni stejně jako Sáře zhojilo, ale po čase začalo znovu hnisat. Někdy se přidal i zánět uzlin v podpaží nebo za krkem.
Lékaři si nějaký čas lámali hlavu, jak je to možné. Nakonec došli k závěru, že právě v tomto roce se změnila jedna věc: přibylo povinné očkování proti žloutence typu B a hemofilovým infekcím. „Imunologové nám vysvětlili, že očkování pracuje se dvěma druhy imunity. Buněčnou, například proti TBC, a sérovou, například proti žloutence. Mobilizace jedné působí útlum druhé,“ říká Pavla Nykodýmová z výboru plicní společnosti. Proto po dalším očkování znovu ožijí bakterie TBC, které byly v té době už v organismu tlumené.
Pneumologická společnost proto už šestým rokem usiluje o to, aby se děti proti TBC očkovaly později. Argumentuje tím, že děti matek nakažených žloutenkou, které jsou přednostně očkovány proti této nemoci a vakcínu proti TBC dostávají později, popsané komplikace nemají. Hlavní hygienik Michael Vít ale změnu odmítá: „Proti je pediatrická společnost, podle které by to narušilo celý očkovací kalendář.“
Pokračování na straně 3
Dokončení ze strany 1
Hlavní hygienik Michael Vít má radikálnější plán než pneumologové. Nejraději by plošné očkování dětí proti tuberkulóze nejen posunul, ale rovnou zrušil.
Jeho plány schvalují další odborníci. „Vzhledem k nízké účinnosti BCG vakcíny, komplikacím v možné souvislosti s dalšími následně podanými vakcínami, velmi nízkému tuzemskému výskytu TBC, zkušenostem evropských zemí a doporučením WHO bych se přimlouval za zrušení plošného očkování,“ říká předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula. „Vzhledem k možnému přílivu imigrantů a případných multirezistentních forem TBC bude však nutné pečlivě vymezit rizikové skupiny a u nich v očkování pokračovat.“
Totéž si myslí také vedoucí Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou Jiří Wallenfels.
Proč se tedy v dohledné době nechystá taková změna očkovacího kalendáře, podle které se budou očkovat jen „rizikové“ děti?
„Protože plicaři jsou zásadně proti selektivnímu očkování,“ říká hlavní hygienik Vít. Jiří Wallenfels vysvětluje: „Dnes se děti očkují v porodnici. Kdyby se vakcinace prováděla později, budou ji dělat kalmetizační sestry. Právě proto někteří pneumologové nechtějí očkování zrušit, ale posunout.“
Vyhlášku o tom, které očkování a pro koho bude povinné, dělá ministerstvo zdravotnictví. Je snad společnost plicních lékařů tak mocná, že její názor převáží nad všemi ostatními argumenty?
„Ano, je mocná,“ přiznává Vít, že do pře s plicaři nepůjde. „Česká populace má panický strach jen z jednoho onemocnění, z tuberkulózy. Co chvíli se v médiích objeví zpráva, jak je její riziko vysoké.“ Rodiče novorozenců tím ale ministerstvo staví do nepříjemné situace. Není divu, že ti, kteří se o výhody a rizika očkování zajímají, o vakcinaci svého dítěte v porodnici nestojí. „V roce 2005 odmítlo 17 % rodičů nechat očkovat své dítě v porodnici,“ říká Karel Křepela z pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity. Část rodičů nechá své dítě proti TBC očkovat později, někteří vůbec.
Jedním z nich je otec bezmála roční dcery Martin Řehořek. „Nedávno mě i manželce přišel každému příkaz na dvoutisícovou pokutu,“ říká Řehořek. Jejich dětská lékařka čekala do půl roku dcery, pak rodiče vyzvala, ať si domluví termín očkování na kalmetizační stanici. Otec tam oznámil, že dceru očkovat nenechá. Následovala pokuta od hygienické stanice.
Řehořkovi jsou rozhodnuti jít se svou očkovací kauzou k soudu. „Myslím, že český zákon je v rozporu s mezinárodní úmluvou o biomedicíně. Ta sice připouští úkony, které si stát může vynutit, myslím ale, že očkování proti TBC k nim nepatří,“ uvádí Řehořek.
Z boje se státem však nemá žádnou radost. „Zatěžuje nás to. Musím si vyhledávat řadu informací, překládat si je z angličtiny, abych byl schopný v kontaktu s odborníky argumentovat,“ objasňuje Řehořek. „Myslím, že jsem takhle strávil u počítače tak dvacet třicet večerů. Ato není jisté, zda soud nakonec neprohrajeme a nebudeme muset platit kromě pokuty i soudní výlohy.“
Pro dopravního policistu Řehořka je nastalá situace nepříjemná ještě z jednoho důvodu. Přestupek policisty totiž projednává jeho nadřízený. „Bojím se, že to poznamená náš vztah,“ říká. „Odvolávat bych se asi musel k ministru vnitra. Je to pro mě strašák, nevím, jestli mě od policie raději nevyhodí.“
***
TBC je s námi už půl milionu let
Co tuberkulózu způsobuje?
Hlavním původcem nemoci je bakterie Mycobacterium tuberculosi. Je to na poměry mikrosvěta pomalu se rozmnožující bakterie, která však tuto slabinu bohatě vynahrazuje jinak, např. výjimečným složením buněčné stěny.
Odkud se vzala a jak vážná to byla nemoc?
Nedávný nález z Turecka naznačuje, že TBC snad postihovalo už naše vývojové předky před půl milionem let. Jistě ale zabíjí od faraonských dob. V roce 1815 byla v Británii příčinou každého čtvrtého úmrtí. Omezení přineslo rozšíření antibiotik a očkování během 2. světové války a po ní, ale i tak má ve 20. století na svědomí asi 100 milionů úmrtí. Souchotináři byli například spisovatelé Franz Kafka či Jiří Wolker.
Jak se mohu infikovat?
V drtivé většině případů přenosem bakterií od nakaženého. Ten si nákazy nemusí být vědom, onemocnění se rozvine jen přibližně u každého desátého nakaženého. Jak zjistím, jestli jsem bacilonosič? Neexistuje spolehlivý a jednoduchý test. Při podezření na TBC se provádí několik vyšetření, včetně rentgenu hrudníku a tzv. tuberkulínového kožního testu, ve kterém se ověřuje reakce imunitního systému na bakterie tuberkulózy.
Jak se nemoc projevuje?
Nemoc nemá typické a jasně rozpoznatelné příznaky. Nejčastěji se prozradí kašlem trvajícím déle než tři týdny a vykašláváním hlenu po ránu i v průběhu dne. Je očkování proti TBC povinné? Hrozí rodičům nějaká sankce, když nedají své dítě očkovat? Očkování proti TBC je v Česku povinné, poprvé mezi 4. dnem a 6. týdnem dítěte, podruhé v jeho 11 letech. Rodičům hrozí pokuta až 10 tisíc korun.
Chrání očkování stoprocentně?
I očkované dítě může onemocnět. Očkování ale brání vzniku závažných forem TBC, jako rozsevu bakterií krevní cestou do celého organismu nebo TBC zánětu mozku. Vznikne ohraničený nález v plicích, který lze vyléčit.
Boj s TBC - Odborníci se přou, zda zrušit plošné očkování dětí. Způsobuje totiž stále více komplikací
Tuberkulóza v Česku a ve světě
V Česku počet onemocnění každoročně asi o sedm procent klesá, nemoc se ale šíří ve skupinách obyvatel, které se vymykají lékařské kontrole. Více jsou zasaženi bezdomovci, lidé užívající drogy a nelegální migranti.
Podle Světové zdravotnické organizace podlehne tuberkulóze každý den na celé planetě 5000 lidí. Nejvíc onemocnění je v Africe a v Asii. Nejčastěji se TBC vyskytuje v Indii, následuje Čína, Indonésie, Jižní Afrika a Nigérie. Zatímco v Evropě je počet onemocnění stabilní, v Africe se od 90. let minulého století počet případů TBC zpětinásobil.
Jen každý desátý nakažený onemocní. Signálem je únava, nechutenství, hubnutí, noční pot, kašel a dušnost. Snáze se nakazí malé děti, těhotné ženy, diabetici a lidé HIV pozitivní. Muži trpí tuberkulózou až dvakrát více než ženy.
