Ve výpravném filmu se do jednoho příběhu spojí tři známé pohádky - Šípková Růženka, O Dvanácti měsíčkách a Červená Karkulka. Jako předlohu autoři využili hudebně-divadelní pásmo Minioperek z pera Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, které pravidelně uvádí Nová scéna Národního divadla.
Syn a otec Svěrákovi při uvedení pohádky Tři bratři.
Po natáčení pohádky Tři bratři jste řekl, že byste chtěl vrátit sebevědomí klasické české pohádce. Můžete už posoudit, zda se to podařilo?
Doufám, že ano. I když je pravda, že dětem se líbí ledacos. Z amerických velkoprodukcí jsou zvyklé na triky a fantaskní postavy, které ani Tři bratři nepostrádají. Nebyl to ale z mé strany ústupek dnešní mládeži - když jsem ve studiu na tricích pracoval, uvědomil jsem si, že je to přesně to, co jsem u filmu chtěl dělat. Už když jsem dostudoval FAMU, přál jsem si pracovat jako trikový režisér v Hollywoodu.
Dokázala by dnes děti zaujmout pohádka bez triků?
Když by měla vtipné dialogy a strhující děj, mohla by být zajímavá třeba i pohádka o prasátku a chlapečkovi. I když je fakt, že to prasátko by nejspíš bylo trikové... Se skutečným prasátkem by totiž natáčení trvalo dvakrát déle.
Pohádka Tři bratři - Tomáš Klus v jedné z hlavních rolí
Snímek jste v předpremiéře uvedli na několika projekcích pro děti. Překvapili vás nějaké jejich reakce?
Překvapuje mě, že úplně nejvíc děti pobaví, když se někdo bouchne do hlavy nebo upadne. Vždycky, když se Vojta Dyk uhodil do hlavy, vykřikovala jedna holčička: "To je báječná pohádka." Že taková blbost bude mít u dětí opakovaně úspěch, jsem nečekal…
Jaké otázky vám malí diváci nejčastěji pokládali?
Zajímalo je, jak jsme udělali, aby všechna zvířata zpívala. Nebo jak široká je vlkova pusa - nezdálo se jim totiž, že až tolik, aby se do ní vešla celá babička. Na to jsem dětem odpověděl, že vlk má trávení podobné hadovi - dokáže pořádně otevřít čelist a soukat do sebe potravu postupně. Zbaštily mi to. Jinak se taky zejména starší dívky zajímaly o Zdeňka Piškulu - hlavně jestli už s někým chodí.
Jan Svěrák při natáčení pohádky Tři bratři
Na pohádce jste spolupracoval se svým otcem. Kdo z vás dvou měl rozhodující slovo?
To nedokážu říct, my spolu takovýmto způsobem nespolupracujeme. Když táta vidí, že mě nepřesvědčil, toleruje můj názor. Stejně tak když já necítím jeho podporu pro moje nápady, dokáži se od nich oprostit. Podobně táta dříve spolupracoval i s Ladislavem Smoljakem, protože když se nějaký nápad líbil oběma, už to o něčem svědčilo.
Se štábem jste natáčeli na mnoha místech po celé republice - mimo jiné na zámcích Hluboká a Žleby, v Adršpašských skalách nebo na Ještědu. Vznikaly nějaké scény také v ateliéru?
Na pohádce je příjemné, že hledáte zajímavé a hezké lokace, bavilo mě cestování po republice ze severu na jih. Některé scény nicméně v ateliéru vznikly - hlavně kvůli tomu, že se do malých komůrek nevejde celý štáb. Z ateliéru je věž, ve které usíná Šípková Růženka, stejně tak místnost Holeny a macechy či Karkulčina chaloupka.
Stěžejní součástí pohádky je hudba. Byla to předem daná podmínka?
Neříkám vyloženě písně, ale hudbu považuji u pohádek za opravdu zásadní. Zasáhne vám místa, ke kterým se do mysli ničím jiným nedostanete. Na hudební složce jsme spolupracovali se skladatelem Michalem Novinským, který dělal muziku k filmům Ve stínu a Kuky se vrací. Původní hudbu Jaroslava Uhlíře z Minioperek překomponoval do symfonické podoby, musím říct, že i Jarda Uhlíř z toho byl nadšený. Michalovým ideálem je, aby diváci při určitých momentech v pohádce zapomněli na to, že jsou zpívané, a vnímali hudbu jako dialog s emocí.
Nebude to pro děti trochu matoucí?
Snad ne, samotný děj pohádek složitý není. Některé děti písničky z Minioperek znají, a které ne, ty se je naučí. Pamatuji si, že moje děti měly vždycky období, kdy chtěly vidět jednu pohádku neustále dokola. Měli jsme doma období s Patem a Matem, období s Kukym a tak dále… Vždycky trvalo tak měsíc, než děj strávily a šly na další.
Tomáš Klus a Jan Svěrák při natáčení.
Tři bratři jsou vaší druhou pohádkou pro děti. Mohl jste se opřít o nějaké zkušenosti z natáčení filmu Kuky se vrací?
Kuky je dramatičtější a hororovější, zatímco Tři bratři je klasická pohádka - ten žánr se nedá obelstít, člověk ho musí ctít. U Kukyho jsem se snažil všechny zaběhlé řemeslné praktiky bourat, tady jsme naopak byli velmi poctiví.
Plánujete nějaký další snímek pro nejmenší publikum?
Řídím se heslem "v nejlepším přestat". Nikdy mě nebavilo opakovat stejný žánr. Když už jsem si ho zkusil, chci zase dělat něco jiného. Teď máme v plánu natáčet film podle tátovy poslední knížky Po strništi bos. Původně to byl scénář, který pro mě táta napsal před deseti lety, potom ho odložil a nakonec dopsal jako knihu, která vyšla loni. Teď bych se ke scénáři rád vrátil. Po strništi bos bude film typově podobný pro změnu Obecné škole. Takové nostalgické retro.
Kdy začnete s natáčením?
Ještě před tím plánuji napsat jeden scénář, který jsem slíbil našemu anglickému producentovi. Přípravu proto vidím zhruba na příští rok v létě, s natáčením začneme nejdřív v roce 2016.
