Celý případ shodil ze stolu soudní znalec – pan primář za nic neodpovídal, neboť byl zrovna nepříčetný. Trpěl-li pan doktor skutečně tak závažnými stavy (a jistě nemáme důvod znalci nevěřit), pak je samozřejmě zcela nemožné požadovat od něj nějaké reálné zhodnocení aktuálních pracovních výkonů. Nicméně je absolutně zarážející jiná věc: Opravdu nikdo z personálu nepoznal, že se po nemocnici volně pohybuje nepříčetný člověk, a dokonce ordinuje?
ČTĚTE TAKÉ: |
Kolik lidí vidělo pana primáře v podobném stavu opakovaně „léčit“? A kdo z nich účinně zasáhl, aby nemocnému kolegovi pomohl nekonat to, co ho bude (až ataka nemoci pomine) moc mrzet?
Mezi diskrétním řešením závažných problémů a vědomým zavíráním očí před evidentními průšvihy je docela podstatný rozdíl, ale české zdravotnictví to neumí rozlišit. Nemá (či nechce mít) mechanismy, jak odstavit od práce „indisponovaného“ kolegu, dokud je čas, a pak se moc zlobí na veřejnost a novináře, že pořádají „hony na lékaře“. Jenže to často vypadá, že pacient je jen materiál, který může být poškozován, hlavní je krýt se navzájem a na selhání rychle zapomenout.
Je moc dobře, že pan doktor už teď nepříčetný není, jeho současní pacienti v Rakovníku si určitě oddychnou.
