Vyprávěl, že pro Kliniku začal chystat čtení Platóna pro širokou veřejnost. Z demonstrace odešel jsem dřív, zpět ke korekturám ruské knihy. Večer jsem si s úžasem přečetl, co se na Klinice zase semlelo. Česká policie si asi opravdu myslí, že squateři jsou největším nebezpečím pro tuto zemi, hrr na ně s přilbami a obušky.
Z korektur vyrušil mě telefonát s další žádostí o nějaký článek nebo řeč o Havlovi, když přece máme to třetí výročí úmrtí. Jářku, odpovídám tímto na všechny žádosti: Nebudu psáti a nebudu mluviti! Za prvé proto, že co jsem podstatného vybádal o Havlově duchovní genealogii, to jsem uložil do knihy a nebudu to, jak říkají naháněči bodů v akademickém systému, „fruktifikovat“. Za druhé proto, že se mi dodnes zvedá žaludek při vzpomínce, jak před třemi lety ronili krokodýlí slzy i ti, kdo by si raději zatancovali kozáčka na Havlově rakvi z upřímné veselosti, že ta disidentská, evropanská, tibetská svině konečně pošla. Za třetí proto, že nesouhlasím s popkulturními podobami havlovského kultu, u nichž se už málem nepozná, oslavuje-li se Havel, nebo Michael Jackson.
Jen toto jediné povím: Kdyby žil Havel dnes a byl při síle – nebyl tím unaveným Havlem posledních let, obklopeným kejvaly a showbyznysovým mumrajem, ale Havlem z oněch let, kdy organizoval podporu pro Plastiky (ač původně věru nebyl milovníkem jejich hudby), psal Moc bezmocných a vařil na Hrádečku kotle polívky pro Zdeňka Neubauera a další zakázané filozofy, aby naslouchal jejich hovorům o Platónovi – pak by dnes stál na straně Pussy Riot, Majdanu, studentů z Hongkongu a Kliniky.
