Jak to vlastně se svědomím v politice je? Je prostě a jednoduše čisté, protože je nepoužívané, protože je politika jen uboze pragmatická a politik kariérista? Nebo je to otázka kompromisu mezi vlastním přesvědčením a politikou jako umění možného? Zapeklité a někdy tragické dilema. Velký D´israeli například proti svému přesvědčení omezil práva aristokracie a generál De Gaulle zastavil válku v Alžíru.
Záleží na tom. Jsou v politice záležitosti zásadní, byť někdy subjektivní, a ty ostatní, které je možné krájet na kompromisy jako salám. Jestliže hlasujíce pro, někteří senátoři považovali smlouvu nejen za další salámové ukrajování suverenity národního parlamentu, ale dokonce za přechod za Rubikon, za níž už není návratu, je výtka ze selhání, zbabělosti a kariérismu na místě. Jestliže senátorka Alena Palečková souhlasí s názorem, že budování byrokratické imperiální Evropy je nejen nemorální, ale povede místo rozumné a demokratické spolupráci národů, k násilnému rozpadu a možná k evropské občanské válce, tak měla hlasovat v souladu se svým přesvědčením.
Jestliže má někdo pocit, že Češi nemají žaludek na konflikt s tzv. „elitami“ unie, tak jako Francouzi neměli sílu zápasit o Alžír, budiž, i když přirovnání poněkud kulhá. Proč nám to však neřekli, a proč se to v souladu se sebou ani nepokusili změnit? Politik má přece vést! Jestliže mají pocit, že kvůli jejich euroskepsi prohraje ODS volby, tak je to napováženou a navíc to ani není pravda. Euroskeptiků je i mezi sociáldemokraty nápadně mnoho, natož v národě, vždyť průzkumy stále oscilují mezi 37 – 53%, což i na spodní hranici vydá víc hlasů, než má strana momentálně. Jestliže si však myslí, že na jejich hlasu vlastně vůbec nezáleží, a to dokonce ani ve věci, na níž jim samotným záleží, tak zradili především sami sebe, nemají v parlamentu co dělat a výtce selhání, zbabělosti a kariérismu se nevyhnou.
Velký a Všemocný, chraň nás před našimi přáteli, s nepřáteli si už poradíme sami.
