9. března 2009 20:26 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Trojí útok na češtinu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Ad LN 6. 3.: Pod povrch přechylování
Příspěvek Oldřicha Uličného do diskuse o přechylování považuji za velmi přesný. Sám diskusi prožívám jako už třetí útok proti českému jazyku. Ten první („německy dnes mluví celá Evropa“) vedli protektorátní kolaboranti, usilující postupně vytlačit češtinu ze školní výuky (na českém gymnáziu se v posledních letech Protektorátu musela polovina předmětů vyučovat německy) i z denního tisku. Příklad: jména německých měst se sice směla skloňovat, ale v původním tvaru, takže Vůdce neúřadoval v Berlíně, nýbrž v Berlinu a čeští dělníci nebyli totálně nasazeni do Vídně, nýbrž do Wienu.
     Druhou generací útočníků byli komunističtí poskoci, kteří ve svém horlivém studiu ruštiny („rusky dnes mluví třetina světa“) stačili zvládnout už skoro celou azbuku a mohli tedy čtenáře povolených tiskovin informovat i o tom, co se děje v kapitalistickém světě; dočítali jsme se, co dělá proslulý bojovník proti rasismu Aira Oldrydž nebo známý miliardář Gjug. Povážlivější než tyto úsměvné debility byla ovšem skutečnost, že do úředních, politických, odborných a novinářských textů začaly rychle pronikat charakteristické rysy ruské syntaxe, které v češtině působí toporně a neorganicky: příkladem ruské záliby v genitivních vazbách byl po léta otřesný Dům kultury pracujících Ostravy.
     K tomu, co napsal Uličný o třetí generaci, usilující obrátit vývoj češtiny novým směrem („anglicky dnes mluví celý svět“), netřeba nic dodávat. Snad jen otázku: mužská příjmení skloňovat a ženská ne? To je přece sexismus jako hrom!
Jiří Beneš, dramaturg Filharmonie Brno, hudební publicista




Najdete na Lidovky.cz