22. února 2010 17:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Už budu pořád na mizině, říká
režisér filmu Půlnoční polibek

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Půlnoční polibek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Půlnoční polibek. | foto: outnow.ch
ROZHOVOR Režisér Půlnočního polibku Alex Holdridge filmem žije: neváhá se kvůli natáčení stát téměř bezdomovcem.

LN: Proč jste se rozhodl natáčet černobíle?
Ten film je velmi současný v tom, jak v něm lidé randí, flirtují (přes Facebook atd.) a stavějí se k sexu. Bylo pro mě důležité vytvořit k tomu kontrast obrazem. Emoce hlavního hrdiny mi připadaly nadčasové. Chtěl jsem je zdůraznit, aby se můj film nestal povrchní momentkou facebookové generace. A protože vypráví o nováčcích v Los Angeles, chtěl jsem také vzdát poctu starým hollywoodským filmům.

LN: Jak jste vybíral lokace?
Když jsem přijel do L.A., byl jsem na tom jako hlavní hrdina Wilson: bez peněz, bez auta a bez holky. Coural jsem se centrem, kam jsem se potom vrátil se Sarou Simmonds, která hraje hlavní ženskou roli. Mnoho lokací jsem našel na konzultačních procházkách s ní. Objevili jsme krásná, ale chátrající kina, která pamatovala lepší časy. Připadala mi jako perfektní metafora města, jehož srdce – centrum – už přestalo bít. Jsem rád, že se svými spolupracovníky můžeme českému publiku ukázat jinou, skutečnější stránku L.A., než jsou hollywoodizovaná vyobrazení Beverly Hills nebo ghett.

LN: Museli jste mít speciální povolení, abyste mohli natáčet na místech jako je operní budova Disney Hall?
Povolení? Ani nevím, jak se o ně žádá. Žádná jsme neměli. K Disney Hall jsme prostě přišli a pustili kameru. Štáb sestával asi tak ze dvou lidí, takže nebylo těžké chovat se nenápadně. Mohli jsme se vmísit mezi lidi a zachytit město takové, jaké je. To je luxus, který si velké produkce dovolit nemůžou. Každá lokace ve filmu je veřejné prostranství, nebo patří mým kamarádům. A když někdo cizí dělal problémy, tvrdili jsme, že natáčíme svatební video.

LN: Novoroční pusa je v USA tradice, Wilson ale nemá koho políbit. Ocitl jste se někdy ve stejné situaci?
Ano, a zkoušel jsem se seznamovat přes internet a měl jsem spoustu bizarních rande. To, co ve filmu postavy říkají a dělají, mám od svých známých. Lidé za mnou po projekcích chodí a svěřují se mi se svými zážitky podobného druhu.

LN: Scéna, v níž Vivian "krade" své věci ze svého bytu, je velmi zábavná. Bavili jste se při jejím natáčení, nebo byla spíš problematická?
Ta byla jedna z nejzábavnějších. Neměli jsme napsaný žádný dialog, takže herci vlastně ani nehráli. Když Sara na konci spadne, spadne doopravdy, ale nezastaví se. Ještě teď se směju, když na to vzpomínám.

LN: Váš předchozí film Sexless získal mnoho prestižních cen. Otevřelo vám to dveře, nebo bylo těžké na takový úspěch navazovat?
Vyhrávat na festivalech pomáhá, ale je to jako útočit do kopce. Když jsem ty ceny přebíral, věděl jsem, že v pondělí budu zase pinglovat v restauraci. Její vedoucí tam vyvěsil novinový článek, který tvrdil, že číšníka už nebudu nikdy muset dělat. Připadalo mu to vtipné. Ale já už jsem se smířil s tím, že budu neustále na mizině a bojovat o každý další film. Pokud jste se dali k filmu s tím, že na něm chcete zbohatnout, jste ve špatném byznysu.

Recenzi Půlnočního polibku si přečtěte v úterním vydání deníku





Najdete na Lidovky.cz