Ludmila Brožová-Polednová se během své kariéry podílela na stovkách zinscenovaných politických procesů. Jako prokurátorka působila poprvé v Hodoníně v kauze Jaroslava Vetejšky a spol., v níž bylo od 20. do 22. března 1950 souzeno 14 osob, vesměs mladých lidí z Dolních Bojanovic a okolí. Ludmila Brožová, která tehdy ještě vystupovala pod svým původním jménem Biedermannová, se ve skupině obžalovaných věnovala především čtyřem ženám. „Je smutné, že také ženy jsou v této skupině spojené nenávistí a že také ženy jsou žalovány pro ty nejhnusnější zločiny. Jsou to ženy, kterým se nelíbilo, které nebyly spokojeny s naším lidovědemokratickým zřízením, ve kterém se již ženám nestává, že by byly za stejnou práci jako muži placeny méně než muži,“ řekla mimo jiné ve své závěrečné řeči.
Hodonínský proces byl úvodem do širší vlny represe, jejímž cílem byla především katolická církev. Jaroslav Vetejška byl přinucen na přelomu března a dubna 1950 svědčit v procesu proti řádovým kněžím „Machalka a spol.“, v němž Brožová působila také jako prokurátorka. Rétorický výkon v Hodoníně byl jedním z důvodů, proč byla Ludmila Brožová vybrána do chystaného procesu s Miladou Horákovou.
ČTĚTE TAKÉ: |
Polednová byla jedinou odsouzenou kvůli politickým monstrprocesům z padesátých let minulého století. Ona sama ale podíl na vraždě do své smrti odmítala. „Já se jen učila. Co jsem mohla vědět o nějaké manipulaci? Jestli u mne byla nějaká vina, tak jen v tom, že jsem bezmezně věřila těm právníkům,“ uvedla v září 2008 před soudem, který ji poslal do vězení, v němž nakonec strávila rok a osm měsíců. Historici ale upozorňují, že Polednová byla velmi agilní členkou týmu, který zinscenovaný proces organizoval.
Polednová u soudu a ve vězení
|