Cyril Svoboda předvádí, že je schopným politikem, protože svým dopisem nekritizuje jen předsedu strany Čunka, i když ten je nejviditelnějším terčem, ale nepřímo přiznává svůj vlastní podíl na situaci.
To je dobrý počátek diskuse, kterou chce ve straně vyprovokovat. S mnoha závěry Svobodova dopisu nelze než souhlasit, a to bez ohledu na vnitrostranickou optiku bedlivě sledující, zda Svoboda posunuje lidovce blíž k ČSSD, či ODS.
Negativní vymezování se vůči světu, ztráta programových vizí a důsledné popírání všech projevů krize ve straně – tak se může KDU-ČSL jevit vnějšímu pozorovateli.
Ještě jedna věc je sympatická, i ve straně se říkalo, že do podzimních voleb nikdo nehne ani prstem a situace se začne „řešit“ až teprve podle jejich výsledku. Je příjemné vědět, že nejsou všichni lidovci profesionální alibisté.
Vida, lidovec!
Je to osvěžující, dozvědět se, že existuje živý lidovec, který se kriticky a s obavami dívá na vývoj ve straně, kterou o přítomnost v jakékoli vládě dokázala od roku 1989 připravit jen opoziční smlouva.
Cyril Svoboda foto: Pavel Wellner, Lidové noviny
