Masivní dovoz dělníků začal proto, že automobilový a elektrotechnický průmysl hlásil zoufalý nedostatek pracovních sil. Brzy vznikly stovky agentur, které organizují nábor dělníků ve Vietnamu a jejich dovoz do Česka. Le Minh Cau z Asociace zprostředkovatelských agentur jejich počet odhaduje na 300 až 400. Solidních je podle něj ale jen asi třicet z nich.
Nekalá praxe začíná už ve Vietnamu tím, že náboráři popisují Česko jako ráj na zemi, kde lze snadno zbohatnout. Překladatel David Nguyen se autorkám projektu svěřil, že kvůli klamání venkovanů se s jednou agenturou ve Vietnamu rozešel hned druhý den: „Můj zaměstnavatel po mně žádal vychvalování podmínek života v ČR, nikoliv pravdu o tvrdé práci a odříkání, které ty lidi čekají.“
Agentury však mají dobrý důvod lhát. Jinak by jim lidé nedávali za zprostředkování práce tisíce dolarů. Ze zprávy o projektu La Strady plyne, že lidé z vietnamského venkova nemají o realitě ani ponětí. Cena za zprostředkování práce totiž bez ohledu na krizi a masivní propouštění dělníků stále roste: v roce 2007 lidé platili agentuře necelých osm tisíc dolarů, v roce 2008 něco přes devět tisíc dolarů a letos platí už 14 tisíc dolarů.
Sehnat tolik peněz se dá leda půjčkou od banky, za kterou rodina i vzdálenější příbuzní ručí veškerým svým majetkem. Sliby o výši výdělku však agentury často nedodržují. Dělníci sice pracují deset i šestnáct hodin denně, peníze za přesčasy ale nedostávají. Vietnamec, který se spřátelil s českým kolegou, popsal: „Viděl jsem jeho výplatní pásku. Odpracoval 165 hodin a dostal 22 tisíc korun. Já jsem odpracoval 215 hodin a dostal jsem 20 tisíc korun.“
Většina vietnamských dělníků dávno zapomněla na původní cíl -zlepšit ekonomickou situaci rodiny. Teď by jim úplně stačilo, kdyby dokázali vydělat ty peníze, které si ve Vietnamu půjčili od banky.
Nekalá praxe začíná už ve Vietnamu tím, že náboráři popisují Česko jako ráj na zemi, kde lze snadno zbohatnout. Překladatel David Nguyen se autorkám projektu svěřil, že kvůli klamání venkovanů se s jednou agenturou ve Vietnamu rozešel hned druhý den: „Můj zaměstnavatel po mně žádal vychvalování podmínek života v ČR, nikoliv pravdu o tvrdé práci a odříkání, které ty lidi čekají.“
Agentury však mají dobrý důvod lhát. Jinak by jim lidé nedávali za zprostředkování práce tisíce dolarů. Ze zprávy o projektu La Strady plyne, že lidé z vietnamského venkova nemají o realitě ani ponětí. Cena za zprostředkování práce totiž bez ohledu na krizi a masivní propouštění dělníků stále roste: v roce 2007 lidé platili agentuře necelých osm tisíc dolarů, v roce 2008 něco přes devět tisíc dolarů a letos platí už 14 tisíc dolarů.
Sehnat tolik peněz se dá leda půjčkou od banky, za kterou rodina i vzdálenější příbuzní ručí veškerým svým majetkem. Sliby o výši výdělku však agentury často nedodržují. Dělníci sice pracují deset i šestnáct hodin denně, peníze za přesčasy ale nedostávají. Vietnamec, který se spřátelil s českým kolegou, popsal: „Viděl jsem jeho výplatní pásku. Odpracoval 165 hodin a dostal 22 tisíc korun. Já jsem odpracoval 215 hodin a dostal jsem 20 tisíc korun.“
Většina vietnamských dělníků dávno zapomněla na původní cíl -zlepšit ekonomickou situaci rodiny. Teď by jim úplně stačilo, kdyby dokázali vydělat ty peníze, které si ve Vietnamu půjčili od banky.
