25. února 2009 16:27 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Víte co jsou licháči?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pavel Šrut | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pavel Šrut | foto: Reprofoto
Básník Pavel Šrut (1940) a výtvarnice Galina Miklínová (1970) po příběhovém cyklu pro děti Verunka a kokosový dědek a po třech ilustrovaných knihách veršů vytvořili výpravnou prózu pro všechny generace.

Ústřední myšlenkou nové knihy Pavla Šruta a Galiny Miklínové Lichožrouti jsou ponožky. Ponožky, které existují každá zvlášť, ale v lidském světě jsou ceněny jen ve dvojici, jež k sobě pasuje.

Právě lichožrouti však představují tajemnou sílu, která si bere a žere vždy jen jednu ponožku a dělá z párů „licháče“, každé ráno proklínané a zatracované velkou částí lidstva. Ponožka je pro lichožrouty pokrm, platidlo i poklad. Lidem se podle zásady „Být – a nebýt viděn!“ nezjevují a nemluví s nimi. Existují však dvě lidské výjimky: jeden dočasně lichý umělec – trumpetista, který si klidně vezme každou ponožku jinou a plete si hraní na pohřbech a svatbách, a jeden lichý vědec, který se nepochopen zabývá něčím, co nikdy nikdo neviděl. Teolog? Nikoliv: lichožroutolog.

Ponožka jako hybná síla dějin Hlavním – kladným, ale ne vzorným – hrdinou je lichožroutí chlapec Hihlík. Jedináček, jehož vychovává dědeček, protože rodiče misionáři odjeli pomáhat hladovým lichožroutům v Africe, a zároveň bratranec dvojčat Ramsese a Tulamora juniora, jejichž maminka Mojita, původem z Mexika, už umřela. Tatínek Tulamor senior alias Padre, někdejší mafián, si celý den hoví na hromadě ponožek, které nashromáždil za svou životní kariéru.

Na knihu se lze dívat jako na vývojový román, v němž se z osamělého dítěte se srdcem na dlani stává samostatný kluk se srdcem na pravém místě. Dítě Hihlík překročí bariéru mezi lidmi a lichožrouty iniciativně jako první a se svým „panem domácím“ trumpetistou Vavřincem se skamarádí. Naopak jeho bratránci Tulamor a Ramses se sami chytí do pasti při zlobení u profesora Kadeřábka, a tak poslouží jeho „bádáníčku“.

Hybnou silou knihy je tedy vzájemné hledání a ztrácení nějakého protějšku v lásce, přátelství, úsilí či boji. Díky postavám, jako je Hihlík, Ramík a Tulík, se rozvine příběh o statečnosti i zbabělosti. Díky postavám dědečka nebo tuláka Karlose příběh o moudrosti, řádu, nezávislém životě i pokojné smrti. Díky lichožroutím mafiánům a jejich nepřátelům gangsterům příběh o lidskosti, k níž patří i zločin, hrabivost, stádnost a násilí. A díky „žhavé a opojné“ lichožroutce Mojitě či vrchní sestře Helence má kniha určená dětem i milostný podtón. V Lichožroutech lze ale napočítat postav mnohem víc – těch rozpoznatelných a zapamatovatelných je i díky vynikajícím ilustracím asi dvacet.

S tím už se dá utvořit jeden malý svět a výpravné scény, v nichž se střetávají různé hloučky, životní styly či společenské proudy: mafiáni s jasnou hierarchií a pravidly; gang feťáků či vědecká obec, které jsou stmelené rituálně; bezdomovci beze všech vazeb anebo neviditelní misionáři, kteří bohužel konají dobro mimo domov.

Sociologickým záběrem Lichožrouti připomínají seriál – a on to také seriál je. Člení se do krátkých pointovaných kapitol, orámovaných nápaditými obrázkovými iniciálami a vinětami s motivy epizodních hrdinů a nakousaných lichých ponožek. Zkrátka ideální četba na pokračování pro celou rodinu. Kniha má navíc otevřený konec, už je ohlášen druhý díl, a skoro se nabízí, aby z ní vznikl i animovaný seriál.

O lichých od sudých Hlavním nábojem vyprávění o lichožroutech a lidech je radost. Radost z řeči, z dialogů – třeba charakteristická replika profesora Kadeřábka zavěšeného na demoličním jeřábu: „Pane jeřábníku, naprosto chápu váš údiv.“ – nebo z vypravěčových sentencí typu „Když má člověk trému, myslí na úplně jiné věci, než když ji nemá“. Z některých hříček se ovšem při společné četbě rodičů a dětí bude nejspíš radovat jen někdo: například ze jmen Tulamor a Mojita a možná i z narážek typu „Vasil byl blažený“.

Galina Miklínová vnáší do Šrutových knih šťastnou a živelnou invenci, ale také jemný soulad a příjemně ironický komentář: v Lichožroutech oponožkovala dokonce i obligátní informaci o dotaci ministerstva kultury.

Lichožrouti jsou ukázkou dokonalého výtvarného, slovesného i knižního řemesla. Dosavadní společné dílo Pavla Šruta a Galiny Miklínové pak vzácným příkladem tvůrčí souhry. Zbývá jen otázka, zda v jejich harmonické a štědré knize, překypující nápady a nabídnuté ke sdílení všem, najde sám sebe také osamělý malý čtenář, který se ve světě lidí zrovna cítí docela ztracený a lichý.

HODNOCENÍ LN **** Pavel Šrut: Lichožrouti

Ilustrace Galina Miklínová Paseka, Praha a Litomyšl, 233 s.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz