Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Vzorkovna ve Strašnicích aneb architektura, která baví

Design

  7:00
Studenti architektury si často myslí, že české stavitelství je až příliš vážné. Chybí jim tu rozlet, fantazie, vtip. Jedním ze studií, která tento stereotyp boří, je i D3A, jež v pražských Strašnicích vytvořilo firemní vzorkovnu. Postavena byla tak, aby kvůli ní nepadl jediný strom.

Firemní vzorkovna ve Strašnicích od architektů ze studia D3A foto: Filip Šlapal

Minulý týden jsme popsali realizaci Stanislava Fialy pro firmu distribuující léčiva v pražské Hostivaři. Na práci tohoto architekta se podíváme i dnes. Posuneme se o necelé dva kilometry severozápadně směrem do Strašnic, kde se nachází areál firmy Sipral, předního českého dodavatele obvodových plášťů, především ze skla a lehkých kovů.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ O DRUHÉ REALIZACI S.FIALY

Venkovní sezení pro větší komfort uživatelů.

Spolupráce mezi rozvíjející se firmou Sipral a studiem, které tehdy neslo název DA studio, začala už v polovině 90. let. Ředitel firmy Leopold Bareš a Stanislav Fiala jsou spolužáci ze střední školy. Jistě i to pomohlo ke vzájemné důvěře, z níž vznikl na svou dobu výjimečný tovární areál, který i po takřka dvaceti letech hrdě obstojí v současné konkurenci. My se však přesuneme o dalších deset let dále. Tehdy začal vznikat dosud poslední doplněk továrny -takzvaná vzorkovna. Zadání bylo jednoduché: postavit menší pavilon, kde by si potenciální zákazníci mohli prohlédnout produkty firmy - tedy různé typy a barevnosti skla či žaluzie - v měřítku 1 : 1 či si vyzkoušet způsoby čištění fasády.

Kličkovaná mezi stromy

Vyskytl se ovšem jednoduchý problém. Jediné místo, kam bylo možné stavbu umístit, byla zahrada, kterou hojně využívali zaměstnanci a sloužila i k nejrůznějším společenskokulturním akcím. Proto bylo jasné, že je třeba zachovat co největší část.

Architekti proto sáhli k pozoruhodnému hmotovému řešení: jde o stavbu složenou ze čtyř kvádrů propojených třemi klouby. Na budovu továrny je napojena dvoupodlažním mostkem. Sestavu doplňuje betonová eliptická věž s nautickými kruhovými okénky, která obsahuje konferenční místnost. Přední a nejdelší ze čtveřice kvádrů je vyzdvihnut nad terén pomocí ocelové sloupové konstrukce, nakukuje do ulice nad obvodovou betonovou zdí a nechává pod sebou dostatek místa pro propojení dvou částí zahrady. Sestava kvádrů se půdorysně v několika místech láme jako vlak, který narazil do zdi, a vyhýbá se tak vzrostlým stromům.

Kvůli stavbě nemusel padnout jediný strom

Celo prosklená západní fasáda je stíněna sestavou různých venkovních žaluzií a východní je pokryta různobarevnými zbytky alucobondu (sendvič hliník - minerální jádro - hliník). Uvnitř převažuje dřevo (stropy a podlahy), dřevoštěpové desky a ocelové rošty. Nakloněný kvádr je členěn na sestavu osmi kaskádovitě sestupujících individuálních kanceláří, které jsou odděleny zástěnami. Ty však nedosahují až ke stropu a nechávají tak úzký dlouhý prostor částečně otevřený. Připadáte si tu jako v podpalubí lodi, nebo minimálně na hausbótu.

Jednotlivá pracovní místa jsou prosvětlena pomocí úzkého výklopného horizontálního okna ve východní fasádě. Na vnitřní mírně technicistní atmosféře se podílejí odhalené nosné konstrukce, ale i topení, kabely a neuzavřené police skříňových sestav. Kreativní využívání zbytků z produktů firmy nejlépe dokládá prosklený eliptický stůl v konferenční místnosti, jehož nohy jsou tvořeny na svislo postavenými hliníkovými profily oken.

Na celkově krásném prostředí zamrzí jediná věc: ani sedm let po dokončení stavby se nepodařilo zazelenit střechu a vytvořit tak alternativní pobytové prostředí na úrovni korun stromů. Je logické, že potřeba tohoto typu prostoru není největší, zvláště když se zahradu o pár metrů níže podařilo skutečně zachovat v maximální možné míře a cena úprav střechy rovněž nebude z nejmenších.

Využít vše, co dům dal

Mnoho lidí - a zvláště pak začínajících studentů architektury - českou architekturu spojuje s určitou vážností, solidností, podle historika a teoretika Rostislava Šváchy s přísností. Ti kritičtější tato slova nahrazují jinými: česká architektura je podle nich strnulá, nudná, neobsahuje vtip, neumí člověka pobavit, rozesmát, potěšit. Projevuje se to jak v její elementární geometrii - domy ve tvaru krabic od bot -, tak v zacházení s materiály, barvami (jako by čeští architekti neznali jinou barevnou kombinaci než černou, šedou a bílou).

Česká architektura ale pochopitelně nepředstavuje žádné homogenní prostředí. Její součástí jsou práce nejrůznějších individualit. Realizace Stanislava Fialy patří v tomto ohledu k těm nejrozpoznatelnějším. A když se setká s investorem a se zadáním, které ho v jeho přístupu ještě podpoří, vznikne třeba právě objekt, jakým je vzorkovna ve Strašnicích: v zásadě drobná stavba, nicméně plná kreativních řešení, koláž barev, materiálů, tvarů a neotřelých nápadů, jak využít vše, co dům dal. Asi nejpozoruhodnější na celém příběhu je dlouhodobá snaha investora vytvořit v areálu příjemné a inspirativní prostředí pro práci a případně pro přidružené doplňkové aktivity. Celý areál byl navržen jako značně flexibilní, s možností postupného rozšiřování. Přesto však nakonec expanzi firmy nestačil, a ta si tak roku 2007 postavila další logistické centrum pro výrobu a prodej na okraji Prahy. Není bez zajímavosti, že i tato zdánlivě banální úloha je provedena velmi kultivovaně. Podle konceptu D3A ji dokončil Deltaplan a architekt Karel Thér.

FAKTA

Autoři: Stanislav Fiala, D3A www.d3a.cz Spolupráce: Daniela Polubědová, Milan Bulva, Jiří Václavů Realizace: 2005-06 Investor: Sipral, a. s. www.sipral.cz

Důležitost architektonické kvality areálu firmy Sipral je hned dvojí. Kromě krásného prostředí pro zaměstnance i návštěvníky a klienty posloužil jednoznačně jako příklad, kterému se mnohé jiné firmy snažily vyrovnat, či jej dokonce překonat. A budou tak pravděpodobně činit i v následujících letech.

Autoři: