Špatný stát namísto toho, aby zařizoval věci, které jinak obstarat nelze, vytváří problémy a rozmnožuje nejistotu. Do posledních dnů trvající nejistota ohledně výše daňových sazeb je jedním příkladem, nejistota ohledně samotného konání prezidentských voleb příkladem dalším.
Pro Ústavní soud se navrací rok 2009 a příklad nejistoty nejmarkantnější, tehdejší zrušení předčasných voleb. Melčákem je tentokrát Tomio Okamura a pomáhá mu další málem prezidentka Klára Samková. Formálně může být jejich stížnost shledána oprávněnou. Jenže případný vstřícný nález vyzní tak, že nebýt chyb úředníků, Okamura se mohl stát prezidentem, což je směšné.
Pokud si někdo neuměl představit, že může být něco horšího než volba prezidenta poslanci a senátory, pak současný vývoj poslouží k rozšíření jeho představivosti. Rozladěnost nad zákulisními machinacemi vybledne ve srovnání s veřejnou chaotičností. Rozladěnost nad tím, že o kandidátech rozhodují stranické sekretariáty, bude zastíněna rozladěností nad kandidáty, jež si vybral velký byznys. A to všechno se dělá pro lidi.
