V roli Járy, který nemůže dospět, byť by na to už měl roky, se v něm představí Jaroslav Plesl, Karel Roden byl obsazen do pro něj netypické úlohy vesnického proroka Karla. „Sláma má pozoruhodnou schopnost vytvářet postavy, které jsou výrazné, někdy až excentrické, a přitom nepůsobí vykonstruovaně. I když zápasí se sobectvím, nevěrou i zoufalstvím, všechny sdílejí nevysvětlitelný vrozený optimismus, vnitřní světlo,“ píše o Slámově práci festivalový katalog.
Kromě českého zástupce byl do mezinárodní soutěže zařazen například i nový film španělského mainstreamového tvůrce Davida Trueby Madrid 1987. Jiný typ zážitku slibuje třeba snímek Špatný francouzského režiséra Quentina Dupleuxe, autora filmu Guma, jenž na Sundance zabodoval v jednom z minulých ročníků a jehož „hrdinou“ je zabijácká pneumatika.
„Sundance klišé“
Festival je ale především vnímán jako přehlídka domácí kinematografie, ve zlaté době Sundance – devadesátých letech – se do Park City sjížděli agenti velký studií a distribučních firem, aby tam objevili a draze nakoupili „hity budoucnosti“. Od těch časů se ale festival už trochu usadil, vzniklo i cosi na způsob „Sundance klišé“ – milé historky o trochu excentrických postavách (viz třeba druhdy úspěšný film Garden State).
I tak ale přehlídka čas od času někoho skutečně objeví. Loni to byl třeba Evan Glodell, jehož za pár dolarů a amatérsky natočený film Bellflower je vzácně osobitou výpovědí o určitém typu „nedospělého dospělého“ muže. Díky unikátní kameře vlastní konstrukce má navíc velmi osobitý a tématu odpovídající obraz (nemluvě o tom, že režisér zkonstruoval i všechny ve filmu užité plamenomety).
Letos by příslibem mohl třeba být druhý film režiséra Antonia Campose, jenž na sebe upozornil už pozoruhodným, byť ne úplně zdařilým debutem Po škole. Jiný film z autorského okruhu, k němuž Campos patří, psychologický horor Martha Marcy May Marlene, patřil k objevům loňského ročníku a jakkoliv je to dílo v mnohém ohledu frustrující, patří k nejpozoruhodnějším americkým filmům poslední doby.
