1. března 2010 10:19 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Závěť Johnnyho Cashe. Muž
v černém odchází do světla

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Johnny Cash | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Johnny Cash | foto: Reprofoto
PRAHA Sedm let po smrti Johnnyho Cashe vyšlo poslední album série American, na níž pracoval spolu s producentem Rickem Rubinem. Jakkoliv už zpěvák finální podobu alba nemohl ovlivnit, je deska Ain’t No Grave jeho velmi smířenou hudební závětí.

Hudební publicistika nadužívá adjektiva "legendární" či "mytický", pro charakteristiku Johnnyho Cashe se ale hodí právě ona. Na Cashově životě i díle je cosi až nadlidského. Jeho život a dílo, rozkročené mezi nejvyšším i nízkým, skládají obraz jakéhosi archetypu muže - sráženého osudem i vlastní temnou stranou, hrdě kráčejícího "údolím stínu smrti". Člověka, který se dokázal vydrápat z propasti, prožitek ztracence ale uměl zprostředkovat jako nikdo jiný; i proto si zasloužil být brán vážně, když mluvil o naději.

Na přebalu desky Ain’t No Grave je zpěvákova fotografie z dětských let. V rozesmátém obličeji ušatého kluka člověk musí trochu hledat rysy imponujícího muže v černém, který z něj jednou vyroste. Ducha Cashovy desky ten obrázek ale vystihuje velmi přesně. Ain’t No Grave totiž Cashe ukazuje jako muže připraveného stát se znovu dítětem. Převládající emocí nahrávek, které vznikly asi tři měsíce před umělcovým skonem, je smířenost, očekávání čehosi nového, snad i triumf. Johnny Cash na desce sice často zpívá o loučení, není v tom ale stopa tragiky, jen vyrovnanost, klid, radost - nanejvýš jen trochu posmutnělá.

Album Ain’t No Grave sestavil producent Rick Rubin, který dohlížel i na jeho celkový zvuk. I tentokrát nevybočil z mezí střídmé a nadčasové elegance, jež je pro celou sérii American charakteristická. Spolupráce Cashe a Rubina přinesla první plody v roce 1994. Zpěvák podepsal smlouvu s Rubinovým vydavatelstvím American Recordings. Producent se rozhodl ujmout se dohledu nad výsledkem sám. Došel k tomu, že nejlepší cesta bude i ta nejjednodušší - nechal Cashe nazpívat čtrnáct písniček jen samotného s kytarou. Umožnil tím, aby jednak naplno vynikla síla umělcova hlasu, zároveň také Cashe zpřístupnil širším vrstvám posluchačstva, včetně těch, kdo aranže typické pro country music snášejí trochu hůře.

Osvoboditel písní Podobným způsobem vybírali Rubin a Cash na desky repertoár - na alba American I-V zařadili i skladby autorů o generace mladších než zpěvák a žánrem mu třeba i hodně vzdálených (Glen Danzig, Tom Waits, Nick Cave, skupina Soundgarden). Výsledkem ale nebyla cirkusová čísla starého psa, který se naučil nové kousky. Cash si ty písně se suverenitou i pokorou přisvojil, odkryl v nich nadčasovou vrstvu a vymanil je z šablony dobových trendů. Klasickým příkladem je slavná skladba Hurt na desce American IV, původně od skupiny Nine Inch Nails. Ze vztekle sebelítostivého songu vznikla píseň majestátní, zatížená vědomím viny a bolestí i chmurným odhodláním.

Na Ain’t No Grave takové překvapivé volby spíš absentují. Deset skladeb na desce pochází od autorů Cashovi žánrově blízkých (Kris Kristofferson, Sheryl Crowová), zpěvákových vrstevníků nebo klasiků, kteří ho předešli. Stejně tak není přítomná ani "černá dimenze", jež do Cashovy tvorby dost často pronikala (málokdo jiný by s takovou samozřejmostí jako Johnny Cash zazpíval verš "V Renu jsem zastřelil chlapa, jen abych ho viděl umírat", klip k písni Delia’s Gone z American I zase zpěváka ukazuje, jak pohřbívá krasavici, již střelil do boku, "nechtěl se dívat jak trpí, tak ji střelil ještě jednou").

Nádech dramatu zní jen z prvních dvou skladeb na desce. Cashova verze titulního tradicionálu stojí na kontrastu mezi potemněle rázným doprovodem, odhodlanými slovy ("Žádný hrob tohle tělo neudrží") a chvějícím se zpěvákovým hlasem, jenž dosvědčuje, že k tomu hrobu měl umělec v době nahrávání už blízko. Podobnou náladu má i Redemption Day z repertoáru Sheryl Crowové, v jejímž závěru Cash třikrát vysloví slovo "freedom" s vahou, jež by zastavila armádu.

Zbytek písní na desce zní až sladce, od poslední skladby, již Cash kdy napsal - 1 Corinthians 15:55 -, by člověk čekal monumentalitu poselství před definitivním odchodem, je to ale popěvek lehký, až radostný. Podobně znějí i ostatní skladby - klasická Satisfied Mind nebo Aloha Oe, která desku uzavírá (tu píseň napsala v 19. století sesazená havajská královna Lili’uokalani). Jako kdyby Johnny Cash v posledních týdnech života - už napůl odpoutaný od světa - se odstřihával od všeho, odložil i tu svou černou, chtěl se rozloučit v klidu a beze smutku. Je co mu závidět.

Album

Johnny Cash - American VI: Ain’t No Grave (Sony Music)
stopáž: 32:18





Najdete na Lidovky.cz