24. července 2016 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Ze sáňkaře vozíčkářem: nevzdal to a dal se na monoski a basketbal

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Radim Lanča na monoski. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Radim Lanča na monoski. | foto: SKVPraha.org
Rakouský Igls, 4. prosince 1997. Trénink před Světovým pohárem sáňkařů: tehdy dvaadvacetiletý Radim Lanča nezvládá jízdu v nejrychlejším úseku, zády naráží do hrazení a bezvládně se sune toboganem.

Po převozu vrtulníkem do Innsbrucku a operaci druhý den zazní krutý verdikt: po zlomenině dvou obratlů mu ochrnuly dolní končetiny.

Nehoda s fatálními následky vyvolala v sáňkařském světě vlnu solidarity. V následujících dnech vznikly pro Lančovu léčbu sbírky: například Italové vybrali deset tisíc marek. Přibližně stejnou sumu ale přidali i zástupci dalších zemí. Pořadatelé závodu kontaktovali sáňkařovy rodiče a hradili jim cestu z beskydských Starých Hamrů do Innsbrucku.

Rychlý konec nadějné sezóny

Poté byl Radim Lanča letecky převezen do Ústřední vojenské nemocnici v Praze, krátce ležel i v ostravské Fakultní nemocnici a po Vánocích strávených doma mu nastaly mnohatýdenní pobyty v rehabilitačních zařízeních.

Jestliže pro něj sezona začala nadějně a dlouho se mohl ptát, zda pojede na zimní olympiádu do Nagana 1998 (měl šanci, ale sáňkaři nakonec nesplnili nominační kritéria ČOV), těžký úraz mu nastolil mnohem důležitější otázku: stoupnu si někdy zase sám na vlastní nohy, anebo zůstanu navždy na vozíku? „Proč se mi to stalo?!“ ptal se mockrát sám sebe, třebaže odpověď znal: „Po změně počasí dráha změkla, pak umrzla, ale hlavně – v nebezpečném úseku jsem na chvíli ztratil maximální koncentraci.“

Podle sáňkařských expertů jde o nejzrádnější místo dráhy v Iglsu, mírně zahnutou rovinku mezi zatáčkou devět a deset, kdy se saně rozjedou, a navíc mají snahu „jít nahoru“.

Jak Lančův příběh pokračoval?

Už v prosinci 1997 začal v nemocnici s rehabilitací. Přes Vánoce ji přerušil a pár dní pobyl doma ve Starých Hamrech, kde stojí jedna ze tří tuzemských sáňkařských drah. To, že tady v sedmi letech začínal, bylo dané tím, že sáňkovali oba starší bratři a maminka byla funkcionářkou oddílu i rozhodčí.

Když ho tehdy o svátcích navštívili kamarádi, záhy zjistili, že je pořád stejně veselý kluk, který si snad nepřipouští, že po přerušení míchy v šestém hrudním obratli se nikdy nepostaví na nohy.

V tragikomické situaci

Jenomže zdání klame. Po Vánocíchodjel do rehabilitačního ústavu v Hrabyni u Opavy a tam se toho mnoho stalo... „Když se dlouhou dobu ocitnete v depresivním prostředí léčebny, kde čas ztrácí cenu, vzniknou spory s lékaři či personálem. Přidá se vlastní netrpělivost s málo účinnou léčbou a myšlenka, že to člověk zabalí, se objeví hned. A to, jak už teď vím, potká každého vozíčkáře.

U mne to bylo následovně: ze svého pokoje ve čtvrtém patře jsem chtěl vyjet na balkon, jen se podívat přes zábradlí, jestli bych ,to‘ zvládl. Jenže jak jsem přejížděl práh, spadl jsem s vozíkem na záda a zůstal půl hodinyležet. Hlavou do pokoje, nohama ven. Zcela bezmocně. Tragikomická situace. Dolů přes zábradlí jsem se tudíž ani nepodíval a víckrát mě to už nenapadlo.“

K pokračující léčbě ho na novou rehabilitační kliniku ve městě Kreischka u Drážďan pozvala sáňkařská exmistryně světa Gabriela Kolischová, pracovala tam. Kromě obvyklých procedur Lanča v novém prostředí denně plaval, cvičil s činkami a začal přemýšlet, jaký sport vozíčkářů si vybere.

Jak dál

V zahraničí měl dvě bankovní konta, jedno založila Mezinárodní sáňkařská federace (FIL) v Německu, druhé sáňkaři v Rakousku. Z těchto peněz financoval nezbytnosti – koupi vozíku a bezbariérové úpravy domku rodičů ve Starých Hamrech. „Mám perfektní rodinné zázemí a hodně dobrých kamarádů.

Snažím se dívat dopředu, na podzim chci pokračovat na Slezské univerzitě v Opavě v přerušeném studiu matematických metod v ekonomice,“ říkal po návratu z léčeben.

Novinka monoski

Při rozhodování o sportu měl jako sáňkař jasno: zvolil jízdu na monoski, což je jedna speciální lyže, přidělaná na kostře se skořepinou. Lyžař je v ní vsedě upevněn a stabilitu v jízdě ze svahu udržuje jakýmisi francouzskými holemi, jež mají na koncích krátké lyžiny.

V té době to byla ve sportu vozíčkářů novinka. Lanča se na monoski svezl ještě na konci osudové zimy a v týdenním kurzu mu dlouho trvalo, než pochopil, o co kráčí. Nicméně za měsíc už jel v Rakousku první závod Světového poháru. Nový sport ho chytil natolik, že byl v roce 1999 vyhlášen v anketě Sportovec roku vítězem mezi handicapovanými.

S vozíkem i na Lysou horu

Plný elánu pokračoval i v dalších sportovních aktivitách, a tak patrně jako první vyjel s invalidním vozíkem na nejvyšší vrchol Beskyd – Lysou horu. „Trvalo to přes šest hodin, dva dny jsem se únavou nemohl hnout.“ Pak jezdil na speciálním kole, trojkolce poháněné rukama.

„Na internetu byly plány, řekl jsem o tom kamarádům a za čtvrt roku jsme ji postavili.“ Absolvoval na ní s Radkem Krupou čtyřiadvacetihodinové závody kolem Frenštátu pod Radhoštěm – v prvním roce ujeli 128,74 km, ve druhém dokonce 268 km. Na trojkolce závodil i na Slovensku.

Na akademické půdě

Pustil se i do přerušené vysoké školy, ale tady se mu tolik nedařilo. „Přehodnotil jsem priority, nesnesu nad sebou šéfa. Jen já budu vždy svým šéfem a k tomu vysokou nepotřebuju,“ tvrdil tehdy suverénně. Dnes to vidí jinak: „Školu jsem měl dodělat, jenomže jsem byl mladý a měl spoustu zájmů. Bylo těžké navázat na studia. Dneska mě to už tolik nemrzí. Vedu firmu na dopravu a obchodování s dřevem, umíme i postavit dřevěné srubové domy. Nemůžu si stěžovat.“

Úspěšně lyžoval, vyhrával domácí šampionáty i pohárové závody v cizině. Jezdil na trojkolce a také si oblíbil vozíčkářský basket. Jinak ovšem zkusil kdeco: hokej zvaný sledge, vodní lyžování, lukostřelbu i parašutismus.

„Když jsem fotky ze seskoku v tandemu ukázal máti, byla na mrtvici. Vynadala mi, že zatímco se sotva vzpamatovala z mého úrazu, mně už vadí mít zdravou hlavu a ruce...“

Nevyšla ani paralympiáda

Aby toho nebylo málo, založil klub Alfa Ski a stal se manažerem klubu tělesně postižených sportovců APA Olomouc. Pustil se i do stavby vlastního domu, jednopatrové dřevěnice s výtahem. Plánoval, že bude více v alpském než valašském slohu. Oženil se a stal šťastným otcem dcer, dvojčat Karolínky a Kristýnky.

Měl samozřejmě další velké, přímo olympijské plány. Když mu totiž sáňkařské Nagano 1998 nevyšlo, myslel o to víc na paralympiádu 2002 v americkém Salt Lake City. Na monoski ve Světovém poháru bodoval, byl v paralympijské nominaci, ale osud mu – stejně jako před čtyřmi lety – nepřál.

„V závodě Světového poháru jsem spadl. Zpočátku to vypadalo na svalové poranění, jezdil jsem proto dál, ale nebylo to ono, bolesti sílily a přidaly se horečky. Problém odhalil rentgen: tři šrouby, které mi po operaci v Innsbrucku zpevňovaly páteř, po onom pádu praskly. Na paralympiádu jsem musel zapomenout.

Lékaři pak dospěli k závěru, že vhodnější než reoperace bude tříměsíční klid. Považoval jsem to za skrytý vzkaz, abych dál nepokoušel osud, ovšem i tak jsem na monolyži jezdil ještě dvě sezony.“ Důkazem bylo prvenství v Evropském poháru 2003 ve slalomu speciál.

Stal se z něj introvert

Jestliže by měl osmatřicetiletý Radim Lanča hodnotit svou sportovní kariéru, za jeden z nejvýraznějších úspěchů musí označit účast v české reprezentaci basketbalových vozíčkářů. Hrál na mistrovství Evropy skupiny A v Paříži 2005, poté na B-šampionátu 2006 v Brně, kde české mužstvo slavilo prvenství.

Další rok se představil znovu na „áčkovém“ šampionátu. Rok poté v národním týmu skončil, ale to neznamená, že by přestal hrát. „Třebaže mě dost pohltila práce v dřevařské firmě, kdy někdy sedím u počítače od devíti ráno do devíti večer a často vyrážím v autě do lesů, nejméně jednou týdně si moc rád ve Frýdku-Místku zahraju. Na ligu už to není, ale hlavně přece jde o sportovně-společenskou záležitost – zahrát si a pokecat s kamarády.“

Po úrazu se prý stal „z kluka, jenž rád bavil společnost, introvert, jenž krátce ztratil i objektivní pohled na realitu, takže viníky viděl všude jinde, jen ne v sobě“. Tohle však naštěstí trvalo krátce.

„Poté jsem získával dospělost, sebejistotu a zkušenosti, z nichž ne každý může vycházet, až jsem si ze spousty nápadů, co bych mohl dělat, vybral. Dneska proto s chutí pracuju a skoro nedokážu odpočívat.“

Nyní, po rozvodu, žije ve Frýdlantu nad Ostravicí, s přítelkyní vychovává brzy dvouletou dceru Adélku a staví nový rodinný dům.

Pavel Kovář, Lidové noviny
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.