Docela dobře promyšlený plán ale mírně diskvalifikuje osoba předkladatele. Kalousek totiž svou reformou reformuje i věci, které sám vymyslel v Topolánkově vládě. Proto se nedá úplně vyloučit, že až bude ministrem financí v některé z příštích vlád, což je při jeho politické životnosti pravděpodobné, bude opět věnovat čas a síly reformování svých původních reforem.
Pokud Kalousek svůj plán prosadí, starost o daně nám sebere méně času a peněz. Záslužná je hlavně snaha o zrušení výjimek. Už žádné stravenky a poukázky do posiloven. Zůstanou jen tři výjimky. Podpora vědy, úspory na stáří a charita jsou hodnoty, které si jako jediné daňové slevy zaslouží.
Záslužný je i návrh konečně sloučit výběr daní a pojistného na jedno místo a do jednoho formuláře, aby se člověk při podávání daňového přiznání nemusel se třemi papíry v ruce potkat se třemi různými úředníky ve třech budovách. Kalousek o tom ale mluví nepřežitě už od roku 2007, kdy na ministerské křeslo poprvé dosedl.
Spornější jsou změny sazeb u daní z příjmů. Už se nebude platit 15 procent ze superhrubé, ale 19 procent z hrubé mzdy, tedy ze srozumitelné částky, kterou každý vidí ve své pracovní smlouvě. Většina lidí si o pár desítek až stovek korun měsíčně polepší. Až o tisíce měsíčně stoupnou daně těm, kdo mají stotisícové platy, což byla podmínka vstupu VV do vlády. Kalousek celou operaci hájí tím, že daně zjednodušuje.
Čtěte také |
Bohužel i po jeho reformě zůstaneme zemí s nejvyššími skrytými daněmi z příjmu v Evropě. Úředně se jim říká náklady práce nebo odvody zaměstnavatele, teď Kalousek nově mluví o dani z úhrnu mezd. Běžný člověk to nevidí, je to pro něj abstraktní daň. Právě kvůli té nesrozumitelnosti se vždy bude těžko prosazovat její snížení.
Proto se ODS a TOP 09 nemohly divit, když nikoho nenadchlo, že tuto daň, která je ekonomicky vůbec nejškodlivější, chtěly při důchodové reformě snížit. Skutečnou daňovou reformou by byla trojkombinace: jedno místo - jeden formulář - jedna dobře viditelná daň z příjmu.
