Neúspěšně se hlásil na studium dějin umění, dnes vystudovaný právník Jan Třeštík (29) vede druhou největší galerii v Čechách, kutnohorský GASK. Na jeho nástup hleděli výtvarní kritici s podezřením, pak se ale letošní otevření GASK stalo největší událostí na galerijní scéně. Na podzim Třeštík přiveze díla Brita Damiena Hirsta. A skončí.
* Ještě v lednu o vás týdeník Reflex psal: „KATASTROFA!“ Pak jste v květnu v Kutné Hoře konečně otevřeli GASK a novináři píšící o umění otočili o 180 stupňů: první galerie z veřejných peněz na evropské úrovni, zjevení na české scéně, vzor pro Národní galerii, jak má vypadat živý výstavní prostor… Ale upřímně řečeno, neměl jste sám strach, že se to nepovede?
Upřímně řečeno měl. To tempo bylo smrtící, Deset měsíců na vybudování de facto nové instituce v tak rozsáhlém prostoru jako Jezuitská kolej v Kutné Hoře je šibeniční termín. S něčím tak velkým jsem neměl zkušenost. Ani nikdo z kolegů. A v jednu chvíli zavládla u vedení kraje lehká panika a pochyby, jestli opravdu otevřeme 8. května.
* To muselo být napínavé: ve chvíli, kdy už se za osmiletou rekonstrukci utratilo skoro 290 milionů.
V koleji začalo být rušno, přijížděly kontroly z kraje. Místostarosta Kutné Hory Václav Vančura nám týden před otevřením přátelsky říkal: To ne že tě vyhodí – z toho bude trestní oznámení… Ale to už jsem takové nervy neměl. Vím, jak vypadají prostory týden před vernisáží. Vyšlo to přesně na dny a hodiny, měli jsme i štěstí na počasí.
* Stejně je zábavné, jak se psaní o GASK najednou ze dne na den otočilo.
Když si vezmete, že jsme před tím za sebou neměli nic hmatatelného, že způsob mého nástupu a odvolání mého předchůdce vyvolal ostrou kritiku a že náš zřizovatel je zrovna Středočeský kraj, tak tu nedůvěru spousty lidí úplně chápu. Minimální cíl je 30 tisíc za rok
* Začali jste netypickou výstavou Emila Filly, předvádíte, jak se na nákupech z dob komunismu projevovala politika, pro tradiční publikum máte iluminaci z 15. století, za studenty jezdil dvoupatrový autobus GASK Tour. Dával jste si cíl, kolik přilákáte návštěvníků?
Moje představa je v průměru 30 tisíc; když se dostaneme nad toto číslo, bude to pro první rok vynikající výsledek. V dalších letech je ambicí GASK přilákat 50 tisíc. Ale tady už vidím, že reálnost je u galerie mimo Prahu dost problematická. Za květen a červen jsme měli dohromady pět a půl tisíce, včetně školních návštěv.
* Ale to bylo po otevření.
Pak přišel první červencový týden, úplně tragický, návštěvnost nám klesla ze 130 až 140 lidí denně na třicet. Čísla jsou v tomhle počasí tristní všude, v Praze slyším od kolegů, že muzeum srovnatelné s naším má návštěvnost 50 lidí za týden, menší muzeum má tři návštěvníky denně. Hodně nám pak pomohla reklama v Praze a hlavně hudební festival Creepy Teepee na nádvoří GASK. Za víkend přišlo zhruba 900 lidí.
* Takže vám ten cíl 30 tisíc návštěvníků možná letos vyjde?
Možná ano, protože na podzim budeme mít zaprvé velkou výstavu Alfonse Muchy. Je součástí putovní výstavy, která začala v Praze, ale u nás bude úplně jinak pojatá, s vlastním kurátorem. A zadruhé – teď už to můžu pustit – budeme mít v říjnu výstavu britského výtvarníka Damiena Hirsta a jeho špičkových věcí včetně jeho Žraloků. Projekt Hirst je extrémně náročný. Jen náklady na instalaci žraloků ve formaldehydu dělají bezmála 1,2 milionu korun: abyste to vylil z formaldehydu, nalil do formaldehydu, vymontoval boxy, zadělal, našrouboval… K tomu máme paralelně výstavu mladých evropských umělců StartPoint, kterou k nám přenesl Marcel Fišer z galerie Klatovy / Klenová. Takže ten podzimní a zimní blok by mohl být dobrý. Creepy Teepee jsem chtěl zrušit sám
* Váš šéfkurátor Ondřej Chrobák i tvůrce lektorských programů Ondřej Horák dřív pracovali pro Národní galerii. „Ve Veletržním paláci vůbec nefungovala komunikace s vedením, všechno byl problém, zato tady jsem nikdy neslyšel – tohle nejde,“ řekl nadšeně Horák v Respektu. Existuje nějaký nápad, který jste nemohli uskutečnit?
Přemýšlím. Ondřej Horák chrlí ty nápady tak rychle: jízdy GASK Tour, slepecké mapy… K té zdánlivé snadnosti: jsme přece jen příspěvková organizace Středočeského kraje, ale snažím se ji řídit méně formalisticky a rychle reagovat. To byl koneckonců i případ nákupu té středověké iluminace. Upozornění jsme dostali tři týdny před její dražbou v Londýně, což je pro takové věci hodně krátká doba.
* Tady byli komentátoři rozděleni: pro některé byl nákup za 17 milionů příliš drahý špás. Tip vám dal znalec starého umění Jiří Fajt, který pak k miniatuře připravoval celou expozici v GASK?
Ne. On zpočátku dokonce kritizoval český stát za to, že to nekoupil sám. Později mi říkal, že si uvědomil, že není rozhodující, jestli iluminace patří ministerstvu, Praze nebo Středočeskému kraji, hlavně že se vrátila do země. Navíc právě sem – když znázorňuje kutnohorskou těžbu stříbra. Od počátku jsme hledali pro galerii symbol, který by nás propojil s Kutnou Horou. Mimochodem, ty náklady už se vracejí v podobě prodaných knih, DVD, jednáme o převodu autorských práv s firmou, který dělá dokonalá faksimile starých knih.
* Který nápad bylo nejtěžší prosadit?
Když jsme dělali v Praze představení výtvarníka Jána Mančušky Hra pozpátku. Ten ohlas v určitých vodách byl spíš takový, proč se pouštíme do čistě divadelních věcí, navíc nepříliš srozumitelných... Zvlášť když se lidé – a teď nemyslím hejtmana – dozvěděli, kolik to stojí.
* Kolik to stojí?
V řádu stovek tisíc. Když máte deset herců, z toho pět zahraničních, a pronajímáte si divadlo Archa, je to prostě drahé. Reakce zněla, že jsme se zbláznili, notabene když se dozvěděli, že to ještě chceme zopakovat v Berlíne na tamním bienále. Prosadil jsem to jinou cestou, protože to pro GASK byla důležitá akce.
* Jakou jinou cestou?
Našli jsme partnery v berlínském divadle HAU a ještě jednu agenturu. Mančuška tam měl tři reprízy a sami organizátoři berlínského bienále ho zařadili do hlavního programu. Bylo dobře, že jsme to udělali.
* Existoval nějaký nápad, který jste vetoval vy sám?
Tři týdny před letošním červencovým festivalem Creepy Teepee jsem rozhodl, že ho zrušíme. Byla to úplně šílená situace. Měli jsme těžce napnutý rozpočet, na festival nezbývala ani koruna a Středočeský kraj řekl – nedělejte nic nad rámec výstav. Nebo si na to sežeňte sponzory. A to měsíc a půl po otevření GASK, kdy jsme se cítili totálně vyčerpaní. Bylo toho všeho najednou moc a měli jsme hned skočit do festivalu. Dospěl jsem k tomu, že už je to příliš velký risk, který na sebe nemůžu vzít. Já jsem si velice zakládal na tom, abych dodržel za každou cenu slovo, a tady to bylo příliš velké riziko.
* Ale Creepy Teepee se nakonec uskutečnilo.
Říkal jsem ostatním: heleďte, co je větší frajeřina – udělat festival, nebo to včas čestně zrušit a neudělat dluhy? Kde mám vzít ten milion korun navíc? Kurátoři do mě hučeli, pořadatelé festivalu taky, tak jsem říkal – fajn, když jsme všichni kamarádi, dáte každý jeden svůj měsíční plat? Já dám tři, když tvrdíte, že je to tak důležitá akce. To už padaly výhrůžky typu: dáme vás k soudu a skončili jste, celej ten váš slavnej GASK…
* Jak dlouho to rozhodování trvalo?
Tak dva tři dny. Pak se objevil seriózní propočet, že lístky v předprodeji jdou nad odbyt velmi dobře – ačkoli to není zrovna masová akce. Začalo to získávat reálné obrysy. A objevila se možnost, že bychom na to použili peníze od našeho budoucího sponzora.
* Jak dopadl festival finančně?
Dobře. Dvě třetiny nákladů se pokryly ze vstupného, zbytek od sponzora. Je David Černý kýč?
* Podle čeho rozhodujete o akvizicích nového umění? V Kutné Hoře máte expozici, která ukazuje i mizerné umění nakupované za normalizace. Přemýšlíte, jestli i vy nepodléháte dobové módě?
Na rovinu: u tří autorů a děl – nebudu říkat kterých – jsem byl absolutně proti nákupu. Přišlo mi to nezajímavé. Pochyboval jsem, jestli to za takové peníze má být v našich sbírkách.
* Konceptuální umění? Malba?
Malba to nebyla. Požádal jsem kurátory, aby vytypovali zajímavé autory a díla: co nám chybí a co by mělo být ve sbírkách zastoupeno. Oslovili jsme kolegy znalce, z Ústavu dějin umění, z Galerie hlavního města Prahy… V nákupní komisi jich sedělo tuším deset. A respektoval jsem jejich názor, byť bych to sám nikdy nepodpořil.
* Dá se tady „objektivně“ argumentovat? Stejně je to estetický soud, jestli se vám to líbí, nebo nelíbí.
Můžete argumentovat tím, jak je umělec známý, kde je zastoupený, jakou kariéru má za sebou, jak je přijímaný. Ale samozřejmě stejně rozhoduje subjektivní pocit: někdo řekne, že Davida Černého miluje, pro jiného je to kýč.
* Co máte doma vy sám?
Z mladých umělců se mi líbí to, co dělá Jakub Hošek, Laďa Gažiová, Antonín Střížek, jestli to znáte. Vůbec nejbližší je mi Petr Pastrňák. Z klasické moderny pak Josef Šíma a František Kupka.
* Jak je to se vztahem Davida Ratha k umění? Hejtmani ČSSD se chovají ke galeriím křupansky – plzeňská hejtmanka Milada Emmerová vyhodila ředitele galerie Klatovy, který přenesl svůj projekt k vám, jihočeský hejtman Jiří Zimola nařídil přerušit výstavu v Alšově galerii, protože tam jedna firma chtěla udělat večírek. Ale David Rath, který má jinak nikoli nezaslouženě nejhorší pověst, se tady chová jako osvícený vladař.
Je to člověk, který se dívá na výsledek, a ten byl v případě GASK snad pozitivní. Naše spolupráce byla oboustranný vabank. Vkusem jsme úplně jinde, díváme se naprosto odlišně na program galerie, na její vizuální styl…
* Ale zároveň vám dal volnou ruku.
Ano, když bude výsledek pozitivní a bude mít ohlas u veřejnosti i odborníků, nebude do toho vstupovat. Já jsem řekl, že pokud nebudu mít volnou ruku na výběr lidí a na výstavní program, jdu pryč.
* I tak jste ohlásil odchod. Na podzim máte otevřít konečně rekonstruované České muzeum výtvarného umění v pražské Husově ulici…
To už letos nezvládneme.
* V čem je problém?
Neustále se rozšiřoval projekt. Původní požadavek byl jen na rekonstrukci přízemí. Pak se ale přidalo sklepení. Děláme rekonstrukci na příštích sto let. Když jsem nastupoval, zaznívalo předem, že z toho bude čistě komerční centrum. Přitom jediný obchodní prostor pronajímali Muchovu muzeu pro prodej Muchových suvenýrů. Začneme výstavou Františka Drtikola, chystáme projekt „Zastihla je noc“ mapující meziválečné kulturní vazby Československa a Francie. Ten prostor je velmi variabilní, pokud jde o možné využití: galerie, kavárna, knihkupectví...
* Proč nepočkáte na otevření budovy?
Ona už se dá dokončit, aniž budu ředitel. Zaprvé potřebuju vnitřní pocit svobody. Měl jsem svou vlastní Prinz Prager Gallery a musel jsem z ní fakticky odejít, dnes pro ni mohu dělat jen poradce. Což někdy působilo potíže: už jsem byl v GASK, ale ještě jsem musel dotáhnout dva roky předem rozjednanou výstavu George Dokoupila, na Hradě, jinak by to bylo neseriózní. Za druhé, GASK už se stabilizoval a teď bude lepší, když galerii povede někdo jiný. Do výběrové komise jsem navrhl lidi jako Jiřího Fajta, kurátora Galerie hlavního města Prahy Karla Srpa nebo ředitele Moravské galerie Marka Pokorného.
* Mám pro odchody v nejlepším pochopení, ale druhá největší galerie v Čechách dává přece velké možnosti.
To jo, ale už jsem to řekl, nebudu to měnit.
***
PŘEDSTAVUJEME Jan Třeštík (29) Narodil se 8. 10. 1980. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Nedostudoval politologii na Fakultě sociálních věd UK, jednou se neúspěšně hlásil na dějiny umění. V roce 2006 založil v Praze soukromou Prinz Prager Gallery a Galerii U Křižovníků. Loni se stal bez výběrového řízení ředitelem Galerie středočeského kraje, tehdy známější jako České muzeum výtvarného umění, poté, co středočeský hejtman David Rath bez vysvětlení odvolal dosavadního ředitele I. Neumanna. Letos galerie, známá už jako GASK, otevřela nové prostory v Kutné Hoře.
