Originálnějšího šéfkuchaře v Česku nenajdete. Přemek Forejt svým hostům servíruje Poslední večeři páně, ale i nejlepší šampaňské s jídly inspirovanými životem lidí bez domova. Můžete u něj ochutnat domácí okenu či vidět na talíři injekční stříkačku a piko. I díky tomu je jeho olomoucká restaurace Entrée na špičce většiny kulinárních žebříčků.
Od ostatních kuchařů se liší i svou vizáží: místo piráta otřískaného desítkami zámořských plaveb připomíná spíš nestárnoucího chlapce Petra Pana. Křehkého, hravého, v čemsi trochu z jiného světa. Neustále se pohybuje na pomezí vážného a nevážného, možného a fantazie. Nejspíš i proto mohou v Entrée kroužit živí motýli a žehnat faráři. Občas zavtipkuje o tom, že by se chtěl stát třeba rockovou hvězdou, ale někde na pozadí cítíte, že by to vlastně klidně mohlo nastat. Jak sám říká: „Ty nejbláznivější nápady se dost často stávají realitou.“
  |
Když se Entrée před třemi roky chystalo otevřít, taky málokdo hádal, že do Olomouce bude jezdit celá republika. Už měsíc po zahájení provozu, kdy jsem byla v Entrée poprvé, však bylo jasné, že je to pecka. S Přemkem jsme si tehdy bez větších řečí potykali a od té doby se občas pracovně potkáme. Z té prvotní pecky zatím vyrašilo pozoruhodné květenství.
Co na tvoje televizní angažmá říká dcerka Stella?
Chlubí se tím ve školce. Ona je taková malá chlubilka. Mám na ni ale teď kvůli natáčení míň času.
Proč jsi do soutěže vlastně šel?
Chtěl jsem hlavně zkusit něco jiného. Entrée funguje už tři roky, je super a jede. Tohle je výzva k něčemu novému a taky v čemsi splnění mého dávného snu, že budu herec. Třeba to je první vstupenka k něčemu podobnému.
Takže jsi neváhal?
Ale jo. Když nic jiného, doteď jsem byl docela oblíbený, tak zas aby lidi nezjistili, co jsem zač...
Co myslíš, že by je mohlo zklamat?
Já jsem takové drzé, roztěkané děcko. Ale vlastně dobře, ať vědí, co jsem zač. Někdy se umím lehce vztekat, pustit emoce ven… A možná je to složitější: nebojím se ani tolik, co budou říkat lidi, ale bojím se vidět sám sebe. Až uvidím toho ušatého Přemka Forejta na obrazovce.
Takže je to trochu zkouška odvahy?
Trochu. A je to pro mě možná i krok k herectví, čuchnout si k němu.
Chtěl bys mít vlastní kuchařský pořad?
Jo, jasně, už jsem o tom přemýšlel. Ale ne pořad o vaření jako takovém, ale spíš vyprávění, jak věci vznikají a vymýšlejí se. Entrée je podle mě zajímavé právě tím, jaké příběhy za jídlem hledáme. Teď na silvestra jsme k nejdražším šampaňským vínům napárovali jídla inspirovaná životem bez domova.
A co bylo na menu?
Byly tam ústřice bez ústřic – skořápky z ústřic a v tom tatarák z hlívy ústřičné a mořská voda. Měli jsme kaviár z čočky beluga a makrely, byl tam holub z Horního náměstí, byla tam nakousaná pizza. Byl tam dezert, který se zalíval okenou.
Opravdovou okenou?
To zas ne: domácí okenou z curacaa. Pak jsme měli kapra, který se dělal na styl humra v humrovém bisque. Humr je něco tak fajnového, že se k němu musíš chovat jemně, nesmíš ho překombinovat a to jsme udělali s českým kaprem. Byl i dezert nazvaný Chleba a mlíko. Chlebová zmrzlina a mléčná drobenka a servírovalo se to v nastříhaném tetrapaku. Bavilo by mě točit pořad o vzniku takových věcí.
Celý rozhovor s šéfkuchařem Přemkem Forejtem o netradičně servírovaných pokrmech, kuchařské televizní show i o jeho výrazném tetování najdete v magazínu Pátek LN, který vychází 18. ledna.
V magazínu dále najdete:
|
