Quinceañeras, patnáctileté Mexičanky (ne Mexičani, protože kluci prostě na fiestu nemají nárok) tam více či méně nadšeně pózují fotografům, nutícím veškerou posádku jejich doprovodu k tomu samému (a nutno uznat, že nikdo většinou neprotestuje). Protože být quinceañera, to je prostě něco! Ale ačkoliv mě i po letech v Mexiku z praktického hlediska tahle latinskoamerická kulturní podivnost nechává relativně chladnou (rozumějte: naše dvouletá dcera stále ještě nemá spořicí fond na oslavy svých patnáctých narozenin), navenek vlastně pořád nevím, co si o tom myslet.
Eva KubátováRáda o sobě říkám, že jsem „sběratelka mexických podivností“, ale formálně jsem soudní překladatelkou a tlumočnicí španělského jazyka a vystudovanou historičkou se specializací na Latinskou Ameriku. Mou skutečnou vášní je ale pronikat čím dál hlouběji do mexické kultury (a hlavně gastronomie, protože láska k Mexiku rozhodně prochází žaludkem). A jsou to právě takové ty každodenní podivnosti, co mi dodnes, po letech žití v Mexico City, zvedají překvapeně obočí anebo koutky úst v úsměv. A alespoň špetku z nich bych Vám ráda promítla do svého blogu na lidovkách, přičemž další špetku pak najdete v knize Mexikopedie, která spatří světlo světa v listopadu 2020, či na webu Mexikopedie. |
Kulturní element uvádění do společnosti dívky měnící se v ženu, obří půjčky, které často tyhle oslavy provázejí, limuzíny, z jejichž střešních okýnek čouhá tak deset výrostků fotících si selfie, hordy fotografů, kameramanů a dronů… Ale na druhé straně i spousta radosti, hrdosti, krásných šatů (protože holky, která z nás by občas nechtěla vypadat jako princezna?), pozornosti upřené jen a jen na oslavenkyni, tanec s tátou (protože tanců s tátou není nikdy dost a při vší té nervozitě z oficialit je lepší si je zopakovat, a tím i o to víc užít), nějaké ty oslavné proslovy a k tomu všemu muzika, dobré jídlo a pití (protože v Mexiku ty oslavy snad nikdy nekončí)?
Možná mám nějaké ty formální výhrady vůči prapůvodnímu významu oslav dívčích patnáctých narozenin, ale nějak se ztrácí ve vší té zábavě, šustění tylu a užívání si bez zbytečného ptaní na to, co přinese zítřek. A tak pro vás ani dneska nemám rozuzlení ani happyend. Protože ten si v Mexiku najde každý sám. Protože Mexiko není jen černobílé, ale umí hrát všemi barvami duhy, a to nejen ve výkladních skříních šatů pro quinceañeras.