Nakonec se nejzápornější postavou tohoto příběhu stává básnířka Katarina Frostensonová. Zatímco její manžel skončil po právu ve vězení, bohužel však pouze na dva a půl roku, ona si jakožto neodvolatelná členka Švédské akademie ještě mohla klást podmínky.
Výměnou za to, že se vzdala svého křesla ve Švédské akademii, si vyhádala, že „bude moct zůstat ve služebním bytě ve Vasastanu a doživotně pobírat rentu ve výši zhruba 13 tisíc švédských korun měsíčně, aby se mohla i nadále věnovat tvorbě“.
