Denní pensum násilně mrtvých v Africe neznám
V koloniích to možná bylo lepší, ale nejsem si jist. Život tam je rizikový, nejen na našich silnicích jsou útočníci i lidé vabang (sebevrazi). Obecně platí, že utíkají spíše movitější za ještě lepším, režimi afrických náčelníků se mi nelíbí, a jistě jsou horší než přímá vláda našeho prezidenta. Chuďas utíká tak do postele. Stejně platí, že vyjma excesů je člověku lépe tam, kde je doma. Jako evropan se ovšem stydím, že čest našich zbraní není lépe ošetřena, ale naše invaze by asi dopadla jako Mussoliniho, obsadit můžeme, nabídnout nemáme co, ani do našeho parlamentu, vlády. Je údělem mužů prožívat bezmocnost. A zřejmě i vinu, neb byl možná čas, kdy se dalo tamním něčím civilizovanějším prospět. Ale civilizace je tenká slupka a na rozdíl od života na zemském povrchu notně potrhaná. Kdysi Jižní Afrika byla snad ukázkou kulturního života i pro černý kontinent, nevydržela, a pokud fungovala, tak brzy jen silou zbraní. Jako afričan bych nejspíše také migroval, ale do afriky, úspěch je jízda po dálnici v protisměru. Trik televize ukazující nedostupné má svou temnou polaritu, dno moře. Je-li náš prezident tak odvážným a bezprecedentním mužem, může tam cestovat, Rusnokovi ale raději bez dcer. Třeba na něj junta dá, třeba je zlá jen svou izolovaností. A ať se vrátí či nikoliv, k jeho pomníku donesu květy, co projev vážnosti k muži. Jinak balonky a větry pouštěné na profláklá témata mne nutí spíše k opaku.